V evropské a české legislativě došlo ke změně definice služby elektronických komunikací. Pod tuto definici nyní explicitně spadají interpersonální komunikační služby, jako jsou e-mailové a messagingové služby a aplikace. Jejich poskytovatelé mají povinnosti podle regulačního rámce a měli by jim včas vyhovět. Článek se zabývá interpersonálními komunikačními službami a poukazuje na možné další kroky jejich poskytovatelů.

Právní rámec

Dne 11. 12. 2018 byl přijat evropský kodex pro elektronické komunikace[1]. Tento kodex obsahuje nový regulační rámec elektronických komunikací a členské státy měly povinnost přijmout předpisy pro dosažení souladu s kodexem do 21. 12. 2020. Kodex nahradil původní směrnici o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací.

Česká republika nestihla splnit svoji povinnost přijmout potřebné předpisy včas, nicméně velká novela zákona o elektronických komunikacích je už na spadnutí a očekáváme její přijetí v průběhu roku 2021[2]. V souladu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie o přímém a nepřímém účinku směrnic by však už nyní, po marném uplynutí implementační lhůty, měly orgány veřejné moci dávat maximální možný účinek kodexu i za cenu toho, že dojde ke změně rozhodovací praxe aniž před tím došlo ke změně vnitrostátních předpisů [3]. Vzhledem k tomu, že dle mého názoru aktuální definice služby elektronických komunikací umožňuje takový výklad, že bude zahrnovat kodexem nově specifikované služby, už nyní jejich poskytovatelé podle mého názoru spadají pod nový regulační rámec.

V důsledku změny a rozšíření definice služby elektronických komunikací poskytovatelé dříve neregulovaných služeb musejí splnit povinnosti regulačního rámce.

Původní definice služby elektronických komunikací

Zatím stále účinný zákon o elektronických komunikacích v souladu se zrušenou rámcovou směrnicí stanoví v § 2 písm. n), že službou elektronických komunikací je služba:

1.     obvykle poskytovaná za úplatu [4], která

2.     spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

Službou elektronických komunikací naopak není služba poskytující obsah nebo vykonávající redakční dohled nad obsahem přenášeným prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, ani služba informační společnosti, která nespočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikacích.

V případě rozsudku C-142/18 SkypeOut SDEU rozhodl, že služba hlasového volání Voice over IP (VoIP) výrobce softwaru, která umožňuje volat z koncového zařízení na číslo pevné linky nebo mobilního telefonu v rámci vnitrostátního číslovacího plánu prostřednictvím veřejné komutované telefonní sítě (PSTN) některého členského státu je službou elektronických komunikací pod těmito podmínkami:

1.     Výrobce softwaru pobírá za poskytování uvedené služby úplatu a

2.     poskytování této služby předpokládá uzavření smluv mezi výrobcem a poskytovateli telekomunikačních služeb řádně oprávněnými k přenosu a ukončování volání do PSTN.

V případě rozsudku C-193/18 Gmail SDEU rozhodl, že internetová e-mailová služba, která nezajišťuje přístup k internetu, nespočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, a tedy není službou elektronických komunikací.

V souladu s původní definicí podle rámcové směrnice a aktuálně platného zákona o elektronických komunikacích tak například prosté e-mailové služby, instant messagingové služby nebo služby VoIP volání, které nepracovaly s národními číslovacími plány a neumožňovali volání do veřejné komutované telefonní sítě zpravidla nebyly službami elektronických komunikací. To se však změnilo.

Nová definice služeb elektronických komunikací—interpersonální komunikační služby

Evropský kodex pro elektronické komunikace obsahuje v článku 2 odst. 4 zcela novou definici služby elektronických komunikací. Jedná se o službu obvykle poskytovanou za úplatu prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která s výjimkou služeb poskytujících obsah přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávajících redakční dohled nad tímto obsahem zahrnuje tyto druhy služeb:

1.     službu přístupu k internetu ve smyslu čl. 2 druhého pododstavce bodu 2 nařízení (EU) 2015/2120,

2.     interpersonální komunikační službu a

3.     služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů.

Interpersonální komunikační služby tak nově a zcela explicitně spadají pod definici služby elektronických komunikací. Jedná se o služby, zase obvykle poskytované za úplatu[5], které prostřednictvím sítí elektronických komunikací umožňují

přímou interpersonální a interaktivní výměnu informací

mezi konečným počtem osob, kdy osoby, které komunikaci zahajují nebo se jí účastní, určují jejího/její příjemce a které nezahrnují služby, které interpersonální a interaktivní komunikaci umožnují pouze jako

nepodstatnou pomocnou funkci, která je ze své podstaty spjata s jinou službou. Příkladem nepodstatné pomocné funkce, který uvádí kodex, je komunikační kanál v on-line hrách (ale i tam bude záležet na konkrétním způsobu poskytování chatovacího nástroje[6]).

S ohledem na novou definici bude většina služeb, umožňujících psaní si zpráv nebo jinou komunikaci mezi konečným počtem uživatelů splňovat definici služby elektronických komunikací. Bude se jednat o služby jako e-mail, různé messengery, VoIP volání (i bez možnosti spojení s telefonní sítí) a další. Nová definice služby elektronických komunikací překonává dřívější rozhodnutí SDEU ve věci SkypeOut a Gmail.

Další kroky poskytovatelů služeb

Výše popsaná změna má dopad na podnikání subjektů, které dříve poskytovaly neregulované služby, ale nyní se jejich služby staly předmětem regulace. Řada našich klientů se dostala do pozice poskytovatelů služby elektronických komunikací a nyní musí vyřešit uvedení svých aktivit do souladu s regulačním rámcem.

Doporučuji v začátku provést vlastní zhodnocení situace (self assessment):

1.     provést vlastní analýzu, jaké elektronické služby vaše organizace poskytuje,

2.     zařadit tyto služby pod konkrétní druhy služeb elektronických komunikací podle kodexu (nebo je vyřadit, pokud definiční znaky nesplní),

3.     v závislosti na druzích poskytovaných služeb elektronických komunikací udělat přehledovou tabulku všech povinností vaší organizace podle kodexu a

4.     provést GAP analýzu plnění jednotlivých povinností.

V závislosti na množství a povaze nalezených mezer může být vhodné pověřit uvedením do souladu interní právní oddělení, nebo se obrátit na externí odborníky. Jisté je, že pokud na vaši organizaci změna dopadne, bude nutné splnit oznamovací povinnosti vůči Českému telekomunikačnímu úřadu a začít plnit specifické povinnosti na poli ochrany spotřebitele. Vaše organizace se také může stát povinným subjektem podle zákona o kybernetické bezpečnosti.

Závěr

V důsledku přijetí evropského kodexu pro elektronické komunikace se změnila definice služby elektronických komunikací, která nově zahrnuje také dříve neregulované služby. Jedná se například o služby e-mailu nebo instant messagingové služby, které nepředstavují pouze nepodstatnou pomocnou funkci. Poskytovatelé takových služeb a aplikací se staly povinnou osobou a musejí splnit povinnosti stanovené novým regulačním rámcem. Ačkoliv Česká republika kodex zatím neimplementovala, v důsledku marného uplynutí implementační lhůty se některá nová pravidla uplatní už nyní. Všechny osoby, které poskytují služby elektronických komunikací podle nové definice by měly provést self assessment nastíněný výše a v závislosti na jeho výsledku se případně obrátit na externí profesionály, kteří jim pomohou s compliance.

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění) Text s významem pro EHP.

[2] Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o el. komunikacích a ta je nyní zařazena k projednání senátem na pořad 14. schůze (od 21. 7. 2021).

[3] CÍSEK, Jiří. Nepřímý účinek směrnice v judikatuře českých soudů [online]. Brno, 2016 [cit. 2021-07-14]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/kko82/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce David SEHNÁLEK.

[4] V souladu s rozhodovací praxí mohla úplata spočívat také v získaných datech, zejména osobních údajích, od koncových uživatelů. Nemusí se tedy jednat o službu poskytovanou za peníze, jako jednou z možných forem úplaty.

[5] Opět připomínám, že úplata nemusí spočívat v penězích, ale může například spočívat v pouhých datech, získaných od uživatelů. Úplatu také nemusejí poskytovat uživatelé, ale může být získávána od třetích osob (například reklamních inzerentů).

[6] Některé on-line hry mají komunikátory, které lze stáhnout jako separátní aplikace a využívat i bez hraní hry (například World of Warcraft nebo League of Legends). Takové komunikátory/hry budou dle mého názoru stále spadat pod definiční rámec interpersonální komunikační služby.

Photo by Oleg Magni on Unsplash

‍