Úvod

Naposledy jsem se zabýval elektronickým podepisováním a kontraktací 10. dubna 2020 ve článku Zaručený elektronický podpis zjednodušuje kontraktaci. Ve starším článku jsem se však nezabýval takovým právním jednáním, které vyžaduje ze zákona úředně ověřený podpis (nebo vyšší formu podpisu). Takových právních jednání je totiž v každodenním životě podnikatele málo, avšak když už na ně narazil, elektronické podepisování bylo (zatím) zásadně vyloučeno.

Obecně lze konstatovat, že české právo nezná elektronický ekvivalent tradičního úředně ověřeného podpisu. Toto základní pravidlo se rozebíraným rozhodnutím Nejvyššího soudu nezměnilo.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020 (dále jako „předmětné rozhodnutí“), o kterém jsem se dozvěděl z říjnového vydání časopisu Právní rozhledy (19/2020), však přináší určitá nová právní východiska. Předmětné rozhodnutí totiž připouští, že uznávaný elektronický podpis může být v konkrétních případech dostatečný k právnímu jednání, pro které zákon jinak vyžaduje úředně ověřený podpis, resp. že absence formy v takových případech nezpůsobuje neplatnost právního jednání.

Obecně k úředně ověřenému podpisu v elektronické kontraktaci

Vybral jsem si jedno starší rozhodnutí Nejvyššího soudu, které shrnulo aktuální stav podpisové elektronizace. V rozhodnutí ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 29 NSCR 133/2017, Nejvyšší soud uvádí:

„Zaručený elektronický podpis (ani jiný elektronický podpis) tak nebyl a není ekvivalentem úředně ověřeného podpisu, ani nemá stejné účinky. Úředně ověřený podpis neměl a nemá odpovídající elektronickou podobu.“

Shodně stanovisko Odboru eGovernmentu Ministerstva vnitra (které se jinak týká zák. č. 26/2000 Sb.) uvádí, že žádný elektronický ekvivalent úředně ověřeného podpisu současně neexistuje (stanovisko bylo v den citace 26. 10. 2020 dostupné z webových stránek Ministerstva pro místní rozvoj zde: Existence alternativ úředně ověřeného podpisu v elektronické podobě). Ministerstvo vnitra v této souvislosti zřídilo pracovní skupinu, která de lege ferenda hledá legislativní řešení uvedeného problému.

K tomu lze odkázat také na bod I. výkladového stanoviska prezidia Notářské komory České republiky ze dne 19. října 2017 č. 2/2017, podle kterého „[s]tanoví-li obecně závazný právní předpis povinnost úředně ověřit podpis jednající osoby, nelze úřední ověření podpisu nahradit elektronickým podpisem na písemnostech vyhotovených v elektronické podobě“ (stanovisko bylo v den citace 29. 10. 2020 dostupné z webových stránek Notářské komory České republiky zde: Výkladové stanovisko VS 2/2017).

Tak to by bylo. Dochází v důsledku předmětného rozhodnutí ke změně?

Jak se mění postoj soudů v důsledku předmětného rozhodnutí?

Ust. § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZOK“) stanoví, že „[s]mlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem [měla] písemnou formu s úředně ověřenými podpisy…“.

Ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „OZ“) stanoví, že „[n]eplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“

Ust. § 588 OZ stanoví, že „[s]oud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek…“.

Všimněte si, že ust. § 588 OZ nevyžaduje pro neplatnost právního jednán které nedodrželo požadovanou formu, aby odporovalo smyslu a účelu zákona. Takové právní jednání je (absolutně) neplatné, pokud současně zjevně narušuje veřejný pořádek.

V projednávané věci odvolací soud rozhodl, že právní jednání, které nesplňuje podmínky § 13 ZOK z důvodu absence úředně ověřeného podpisu, je absolutně neplatné dle§ 588 OZ. Podle odvolacího soudu takové jednání jednak nemá zákonem vyžadovanou formu (odporuje zákonu) a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejvyšší soud však předmětným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud v odstavcích 32, 33 a 34 odůvodnění předmětného rozhodnutí vysvětlil, že nedodržení formy způsobuje neplatnost právního jednání pouze v případě, vyžaduje-li to smysl a účel právní normy upravující formu právního jednání.

To se podle Nejvyššího soudu týká jak neplatnosti relativní, tak absolutní. V projednávaném případě Nejvyšší soud vyhodnotil smysl a účel § 13 ZOK a dovodil, že tento smysl a účel bude zpravidla naplněn i v případě elektronického právního jednání, opatřeného uznávaným elektronickým podpisem (srov. body 54 a 55 odůvodnění předmětného rozhodnutí).

Kdybych měl velmi zjednodušit odůvodnění Nejvyššího soudu, tak podle něj smyslem a účelem § 13 ZOK je, aby společnost s jediným společníkem dodatečně „neupravovala“ vlastní smlouvy, případně rovnou neprováděla tzv. antidatování smluv, a tím nezasahovala negativně do práv třetích osob (zejména věřitelů).

Vzhledem k tomu, že technicky nelze učinit antidatované právní jednání ani dodatečnou úpravu právního jednání opatřeného uznávaným elektronickým podpisem, takové právní jednání zpravidla obstojí požadavky § 13 ZOK (není totiž v rozporu s jeho smyslem a účelem).

Závěr

Než na základě tohoto článku učiníte nějaké právní závěry, je nutné zdůraznit, že:

1. Nejvyšší soud v prvé řadě posuzoval v rámci předmětného rozhodnutí úplně jiné otázky (výklad pojmu veřejný pořádek, zjevné narušení veřejného pořádku a další),
2. Nejvyšší soud posuzoval naplnění smyslu a účelu § 13 ZOK s ohledem na okolnosti konkrétního případu (magické zaklínadlo), kdy v předmětné věci se jednalo incidenční spor v rámci insolvenčního zákona.

Jistě tedy nelze paušálně říci, že uznávaný elektronický podpis bude vždy v souladu se smyslem a účelem právní normy, která vyžaduje pro právní jednání úředně ověřený podpis. Domnívám se však, že celá řada právních norem vyžadujících úředně ověřený podpis na právním jednání tak činí právě z důvodu vyloučení možnosti jednající osoby právní jednání antidatovat nebo dodatečně upravovat. V souladu s odůvodněním Nejvyššího soudu v rámci předmětného rozhodnutí pak bude na místě tvrdit, že opatření takových právních jednání uznávaným elektronickým podpisem zpravidla naplní smysl a účel předmětných norem a tato právní jednání budou platná.

Korporátní právo je známé pro svoji rigiditu a formálnost. Troufám si tvrdit, že když mohl Nejvyšší soud učinit výše uvedený právní závěr ve vztahu k nedodržení zákonné formy vyžadované § 13 ZOK, bude možné jeho argumentaci použít i v případě porušení zákonné formy vyžadované právními předpisy méně rigidních právních oblastí.

Já i celá moje kancelář prosazujeme a podporujeme digitalizaci. Celkově tak vítám, že celospolečensky dochází k posunu vnímání elektronického právního jednání a získává větší důvěru. Domnívám se, že předmětné rozhodnutí bude možné argumentačně využít v případech sporů, týkajících se digitální kontraktace.

(Photo by Lewis Keegan on Unsplash)

‍