#5 Smlouvy v IT: Software as a Service

30. 3. 2021
4 minut čtení

Úvod

Pokud jste někdy řešili IT dodávku, možná jste narazili na problémy se smlouvou (nebo o nich zatím nevíte). Pochopitelně nejlepší je smlouvu vyřešit s Vaším právníkem, ale klienti často neví, na co se jej vlastně mají zeptat. V tomto seriálu Vás naučím na co se ptát druhé strany a svého právníka, abyste obdrželi lepší výsledky.

Co je to Software as a Service? A co je předmětem smlouvy o poskytování SaaS? To se dozvíte v dnešním dílu smluv v IT.

Pojem SaaS

Software as a Service, zkráceně SaaS, je anglický výraz, který je možné přeložit do češtiny jako „software jako služba“. V rámci tohoto článku budu dále používat pouze zavedenou zkratku SaaS.

SaaS je softwarové řešení, obvykle dostupné skrze webový prohlížeč, které umožňuje uživatelům připojit se k aplikacím běžícím na vzdálené infrastruktuře (v cloudu) a používat je prostřednictvím sítě internet. Veškerou infrastrukturu, middleware a software nezbytný pro běh SaaS zajišťuje poskytovatel služby.[1]

Oproti klasické softwarové dodávce, ve které si zákazník pořídí licence k software a k nim nezbytné vybavení, instalaci, konfiguraci a integraci, tyto kroky v případě SaaS odpadají. Zákazník také nemusí řešit pravidelnou údržbu a aktualizace infrastruktury a software, aby byl zajištěn dlouhodobý bezproblémový chod řešení. Všechny tyto záležitosti v případě SaaS zajišťuje poskytovatel služby a zákazník mu za to hradí předplatné (většinou se i v českém prostředí používá anglický termín subscription).[2]

Předmět smlouvy v případě SaaS

Smlouva o poskytování SaaS je smlouvou nepojmenovanou, inominátní, ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. O to důležitější je pochopit obsah takového závazku a pečlivě vydefinovat ve smlouvě jeho předmět.

Jak jsem vysvětlil v předchozím dílu tohoto seriálu, licence představuje oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví. Licence opravňuje nabyvatele užít nějaké dílo nebo jiný předmět ochrany. [3] Takovým předmětem ochrany může být i počítačový program. Význam slova užít je v tomto případě odlišný od jeho obecného lingvistického významu použít, vytěžit nebo mít z něčeho prospěch. [4] Význam slova užít je nutné vykládat v souladu s § 12 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Velmi zjednodušeně, užít nebo užívat počítačový program znamená mít určitá práva k rozmnoženině tohoto počítačového programu. [5]

V případě SaaS však zákazník nezískává práva k rozmnoženině počítačového programu (s výjimkou jeho případné klientské části, viz dále). Nemá tedy právo počítačový program užít, stejně tak jako neužívá jiné části SaaS běžící na infrastruktuře poskytovatele. Nedochází tedy k poskytnutí licence a není správné ve smlouvě psát o poskytnutí práva užít SaaS. Jak píše Tomíšek: „O tom, kdy bude software spuštěn a ukončen rozhoduje poskytovatel, a veškeré rozmnoženiny software vznikají na jeho infrastruktuře a pod jeho kontrolou. Ačkoli je software v jednotlivých konkrétních případech spouštěn v reakci na operace, které zákazník provádí v rámci používání služby, odehrává se toto spouštění a tedy i následné rozmnožování mimo jeho kontrolu.“ [6]

Pokud by poskytovatel SaaS poskytl zákazníkovi licenci ke svému softwarovému řešení, mohl by se nedopatřením připravit o určitá práva, případně poskytnout zákazníkovi nedopatřením určitá práva, která nelze smluvně vyloučit. Tak například čl. 5 odst. 2 a 3 a čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů stanoví:

  • Oprávněnému uživateli počítačového programu nemůže být smluvně bráněno, aby z něho pořizoval záložní rozmnoženinu, pokud je nezbytná pro užívání programu.
  • Osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu může při zavádění, zobrazování, provozu, přenosu nebo ukládání do paměti počítačového programu, k němuž je oprávněna, bez svolení nositele práv tento program zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho funkčnost za účelem zjištění myšlenek a zásad, které jsou základem kteréhokoliv z prvků programu.
  • Svolení nositele práv není požadováno, pokud je rozmnožování kódu nebo překlad formy tohoto kódu ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) a b) nezbytný pro získání informací o interoperabilitě nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými programy za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky: (a) uvedené úkony jsou prováděny nabyvatelem licence nebo oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu anebo jejich jménem, a to osobou k tomuto pověřenou; (b) …


Taková situace je však samozřejmě nežádoucí. V případě SaaS je tedy předmětem smlouvy poskytování služby ze strany poskytovatele zákazníkovi, ke které poskytovatel užívá (své) softwarové řešení. Poskytovatel může zákazníkovi umožnit vzdáleně zadávat do software operace a zpracovávat výsledky, které software vrátí zákazníkovi po vykonání takových operací. Uživatelem softwarového řešení ve smyslu autorského zákona však zůstává poskytovatel SaaS.

Výše uvedené principy by měl respektovat předmět smlouvy o poskytování SaaS.

Výjimka pro klientskou část SaaS

Každé softwarové řešení má architekturu. Jednoduchým příkladem architektury je klient - server. Softwarové řešení s takovou architekturou běží částečně na serveru (serverová část) a částečně na koncovém zařízení uživatele (klientská část). 

Většina SaaS řešení není čistě serverová a využívá klientskou část. Buď je klientskou částí samostatný software, který je nutné permanentně nainstalovat do koncového zařízení, nebo jde o dočasné skripty, které se stahují do RAM paměti koncového zařízení po dobu trvání relace prohlížeče. Klientská část se ve formě trvalé nebo dočasné rozmnoženiny ukládá na koncové zařízení uživatele a uživatel k ní tedy potřebuje licenci, užívací práva, která upraví, co s takovou rozmnoženinou smí (a co naopak nesmí) dělat—jakým způsobem je oprávněn ji užít. 

Doporučuji nezatěžovat smlouvu o poskytování SaaS licencí ke klientské části řešení. Licenční ujednání je vhodnější uvést v samostatném dokumentu. Pro takový dokument se vžil akronym EULA, stojící pro End User License Agreement (česky licenční smlouva s koncovým uživatelem). Licenci užít klientskou část totiž může získat koncový uživatel odlišný od osoby zákazníka platícího za SaaS. Koncovým uživatelem může být zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení vůči určité organizaci, která si platí za SaaS řešení. Právní řešení dokumentace s odděleným závazkem, týkajícím se poskytování SaaS a licenčním ujednáním ke klientské části je obvyklejší a univerzálnější.

EULA s koncovým uživatelem bývá zpravidla uzavřena jejím odsouhlasením při instalaci klientské části do koncového zařízení, případně konkludentně poté, co byla zveřejněna v uživatelském rozhraní SaaS, uživatel měl možnost se s ní seznámit a pokračoval dál v používání řešení.

Závěr

Smlouva o poskytování SaaS by jako smlouva inominátní měla jasně popisovat svůj předmět. Předmětem je poskytování software jako služby, nikoliv poskytnutí rozmnoženiny software k užití ve smyslu autorského zákona (a s tím související poskytnutí licence). Pokud SaaS řešení zahrnuje klientskou část, užití této části by se mělo řídit standardními licenčními ujednáními. Jako nejvhodnější řešení se mi jeví oddělit je do samostatné EULA.

Předchozí díly našeho seriálu o smlouvách v IT naleznete zde:

#1 Smlouvy v IT: O co ve smlouvě vlastně jde?

#2 Smlouvy v IT: Cenové modely

#3 Smlouvy v IT: Záruka za dílo

#4 Smlouvy v IT: Výhradní nebo nevýhradní licence

(Photo by Daniel Páscoa on UNSPLASH).

[1] PŘÍVORA, Jan. Služby cloud computingu v ČR. Akcisek.cz [online]. Brno, 2020 [cit. 2021-03-30]. Dostupné z: https://akcisek.cz/cs/blog/sluzby-cloud-computingu-v-cr

[2] TOLLEN, David. The tech contracts handbook: cloud computing agreements, software licenses, and other IT contracts for lawyers and businesspeople. Second edition. Chicago: American Bar Association, Section of Intellectual Property Law, [2015], s. 44. ISBN 978-1-63425-178-5.

[3] CÍSEK, Jiří. Smlouvy v IT: Výhradní nebo nevýhradní licence. Akcisek.cz [online]. Brno, 2020 [cit. 2021-03-30]. Dostupné z: https://akcisek.cz/cs/blog/4-smlouvy-v-it-vyhradni-nebo-nevyhradni-licence

[4] Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2021 [cit. 2021-03-30]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=u%C5%BE%C3%ADt 

[5] TOMÍŠEK, Jan. Licence při poskytování software jako služby. Revue pro právo a technologie. [Online]. 2014, č. 10, s. 47. [cit. 2021-03-30]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/revue/article/view/1902 

[6] TOMÍŠEK, Licence při poskytování software jako služby, op. cit., s. 60.





Nenechte si žádný nový článek uniknout.

Pokud se přihlásíte k odběru článků, budeme Vám zasílat novinky v souladu se zásadami ochrany osobních údajů.

Autor článku:

Mgr. Jiří Císek

Mgr. Jiří Císek je zakladatelem advokátní kanceláře. Od roku 2016 se zaměřuje na právo duševního vlastnictví a právo informačních technologií a je činný na mnoha přednáškách, školeních a konferencích v těchto oblastech. V roce 2018 se stal Inovativním právníkem roku vydavatelství Economia.

← Zpět na blog
Sdílejte tento článek na sociálních sítích:

Tyto webové stránky využívají soubory cookies v souladu se zásadami použití cookies. Pokud si cookies nevypnete ve Vašem prohlížeči, souhlasíte s použitím cookies.