Zkratka tří písmen – NFT (non-fungible token neboli nezastupitelný token), se objevuje čím dál více nejen ve spojení se světem financí a investic, ale taktéž právo se snaží pomalu reagovat na tento nový postupně eskalující trend, prostupující hlavně do oblasti umění, a uchopit jej po právní stránce. Ovšem jak se již ukázalo, právo je stále dosti pozadu u regulací různých aspektů spojených s NFT, a tedy můžeme jen čekat, jak se situace bude vyvíjet v následujících letech. Jisté je však už to, že dřív nebo později budou muset soudy řešit problematiku NFT, přičemž bude zajímavé sledovat, jak se k tomuto novému a dosud neprobádanému fenoménu budou stavět.
O tom, co jsou to NFTs a jaká je jejich využitelnost, bylo pojednáno již v dřívějším článku na našem blogu (odkaz zde). Rovněž pamatujeme na úzký vztah nezastupitelných tokenů a autorského práva, čemuž jsme se věnovali v našem lednovém článku (odkaz zde). A právě tato problematika vztahu NFT a autorského práva a vyřešení od ní se odvíjejících právních otázek se jeví pro právo jako stěžejní k dalšímu hladkému obchodování s nezastupitelnými tokeny na digitálních trzích.
V současné době si však s NFT hojně pohrává také odvětví módy. Zatímco některé módní značky to kvitují a vymýšlejí nové koncepty, jak prostřednictvím NFT uchopit módu, druhé naopak akceptují pouze módu ve své tradiční podobě, která bude fyzicky nošena. Lze právě vidět tendenci známých módních značek proniknout do světa nazývajícím se metaverzum (dále jako metaverze, metaverse), tedy do virtuálního světa, který má existovat paralelně se světem reálným a nabízet lidem, uživatelům, vymoženosti a výhody spjatých s tímto světem.
Využitelnost NFT v módě lze zejména spatřovat ve tvorbě digitálního oblečení. Pro mnohé je těžko představitelná koncepce digitální módy, avšak pravdou je, že platformy s digitální módou se stávají čím dál víc populární, a to zejména díky šetrnosti k životnímu prostředí. Ukazuje se totiž, že spousta lidí si kupuje drahé a luxusní oblečení jen kvůli fotce na Instagram. Přičemž využití konceptu digitální módy k takovému účelu by mohlo ušetřit dost jak přírodních, tak lidských zdrojů, které jsou potřeba k vytvoření jednoho běžného kusu oblečení. Někteří dokonce prohlašují, že místo skříní si v budoucnosti budeme ukazovat digitální sbírky.
Dlužno dodat, že koncept digitální módy není žádnou novinkou. Už zhruba před 15 lety vznikaly obchody s digitální módou prodávané ve virtuálním světě podobném dnešnímu konceptu metaverze, ve „hře“ SecondLife[1] mohli lidé prostřednictvím avatarů mimo chatování také realizovat virtuální koupi různých věcí. S postupem času se však technologie, které provázejí tuto digitální módu, stále vylepšují a pro člověka je dnes někdy složité běžným okem rozpoznat rozdíl od reálně oblečeného kousku.
Další možností, jak spojit NFT a luxusní zboží obecně, je chápat token jako doklad o vlastnictví a jakýsi certifikát o autentičnosti té konkrétní zakoupené věci. Pokud by totiž takový doklad nebo certifikát byl vydán jako NFT zapsaný na blockchainu, pak by jeho falzifikace nebo změna nebyla vůbec možná, aniž by se projevila v záznamu blockchainu. Zjednodušeně řečeno, dalo by se velmi jednoduše ověřit, zda je poptávané zboží originál či nikoliv. Připomeňme si totiž, že blockchain funguje jako jakási virtuální účetní kniha a všechny změny jsou vidět.
Tento způsob využití má velký potenciál při obchodování s luxusním zbožím, jehož koupi jednak obvykle doplňuje certifikát o původnosti a autentičnosti – pak by jediné NFT zapsáno na blockchainu nahradilo fyzický dokument. A jednak by NFT posloužilo jako doklad o vlastnictví. Toho by se dalo i využít například v obchodu se starožitnostmi vysokých hodnot, které jsou mnohdy i raritami.
Tahle velmi zjednodušená otázka může ilustrovat to, co nám v hlavě proběhne, když budeme uvažovat o koupi NFT. Token vypadá vlastně jako obrázek nějaké konkrétní věci, avšak jeho využití mimo virtuální svět nenajdeme (pokud pomineme stránku investice). Kreativitě se sice meze nekladou, ale tyto meze klade právo, které se k dalšímu užití NFT jeho kupcem nestaví přívětivě. Právě ve spojení s módou se objevily tendence dalšího užití tokenů (obrázku) v podobě jejich „vytištění“ třeba na tričko. Ale mohu to vůbec jako vlastník NFT učinit? Odpovědí na tuto otázku je ne, jelikož vlastnictví NFT, které se většinou zakládá na nějakém podkladovém dílu, mi nedává automaticky právo k dalšímu užití, protože nejsem automaticky vlastníkem toho konkrétního podkladového díla, a tedy ani nemám autorská práva k takovému dílu. Jedná se o podobnou situaci jako v případě koupi čehokoliv jiného. Pro příklad, nemohu si koupit MetaBirkin (viz níže), a pak si ji na základě obrázku vyrobit v dobré víře při argumentaci, že jsem si ji vlastně přece koupil v digitální podobě za několik tisíců dolarů. Je třeba však dodat, že s koupí některých NFTs se pojí i převod vlastnického práva, a tedy převod práv k duševnímu vlastnictví. Avšak převod těchto práv, jak je zmíněno výše, se automaticky nepojí ke každému NFT, protože není jeho podstatou. Musí tak být výslovně uvedeno u předmětného tokenu. Pak se situace mění a např. motiv, který je předmětem NFT, můžu užívat, jak budu chtít.
Fenomén nezastupitelných tokenů se již objevil i na přehlídkách Fashion Week. Nejprve tomu tak bylo na Haute Couture Paris Fashion Week v roce 2021, kde se pořadatelé rozhodli, že tento svátek módy nebude jen udávat nové módní trendy, ale taktéž udá nový trend ve využití tokenů. NFTs na této akci představovaly jednak akreditaci ke vstupu s tím, že jeho vlastník si mohl kdykoliv tuto akreditaci promítnou na sebe a vytvořit z toho třeba post na sociálních sítích, a jednak také umělecké dílo digitálního ilustrátora, které s sebou přinášelo dokonce právo na promítnutí tohoto uměleckého díla kdekoliv, ať už doma nebo na jakékoliv veřejné budově jako je opera Garnier[2].
Nezaměnitelný token se dotkl také jedné z nejluxusnějších kabelek pojmenované podle herečky Jane Birkin, jejímž autorem je francouzský módní dům Hermès. Ovšem v tomto případě se NFT dotklo kabelky v negativním slova smyslu, až toto jednání vygradovalo ve spor.
Na trzích metaverse se objevila tzv. MetaBirkin, kterou vytvořil digitální spekulant a umělec Mason Rotchild jako součást loni představeného projektu na mezinárodním veletrhu umění v Miami. Problematické ovšem bylo to, že MetaBirkin neměla nic společného s autorským módním domem, který si její design a označení bedlivě chrání např. prostřednictvím ochranné známky. Birkin bag není jen luxusní kabelkou, po níž touží mnoho žen, ale taktéž silným investičním nástrojem. Podle časopisu Forbes je dokonce tzv. Birkinka lepší investicí než umění, mince nebo luxusní hodinky[3]. To je dáno taktéž tím, že je její výroba velmi limitována a čeká se na ni i několik let (když pomineme vůbec jakousi legendu spojenou s touto kabelkou).
Není tedy divu, že se objevil někdo s nápadem tuto slavnou kabelku přetransformovat do světa Metaverse a učinit z ní nezaměnitelný token, který se dá koupit na digitálním trhu. Autor těchto MetaBirkin měl jistě dobrou byznysovou strategii, když musel tušit, že tento token bude kupující táhnout na svou výjimečnost pramenící z legendy Birkin bag. Beze spornou výhodou koupě této MetaBirkin je absence čekacích lhůt na ni, na druhou stranu z logiky konceptu NFT se nikdy tato „kabelka na obrázku“ nestane reálným módním kouskem visícím v šatníku. Šlo tedy čistě jen o investiční nástroj, jehož hodnota by byla právě odvíjena od reálné Birkin bag.
Celý tento nápad byl jeho autorem Masonem Rotchildem zrealizován začátkem prosince roku 2021, kdy byla představena kolekce MetaBirkins. Hned 3. prosince byla prodána první kabelka za 42 tis. amerických dolarů[4], proti čemuž se obratem zcela očekávaně ohradil právě módní dům Hermès. Stalo se tomu tak podáním rozsáhlé žaloby k newyorkskému federálnímu soudu. Žalobce v ní uvádí zásah do svých subjektivních práv plynoucích z duševního vlastnictví ze strany žalovaného, a to především tedy zásah do práv plynoucích z registrované ochranné známky v podobě slovní ochranné známky v neoprávněném užití slova „BIRKIN“ a v užití identické vizuální podoby.
Po podání žaloby se digitální platforma pro trh s NFTs, kde byla MetaBirkin obchodována, postavila na stranu společnosti Hermès, když odstranila tento token. Avšak sám autor, umělec Rotchild, nesouhlasil s tímto postojem a přesunul své MetaBirkins na jinou digitální platformu pro obchod s NFTs, přičemž uvedl, že uvažuje o speciálním a zvláštním digitální platformě s jejich obchodováním (To je v současné době dokonáno vytvořením vlastního webu.[5]). Distancuje se od módního domu, když u tokenu uvádí, že MetaBirkin nemá nic společného se značkou Hermès. I přes tento disclaimer však průměrně inteligentní člověk může spatřit vysokou podobnost tokenu s reálnou kabelkou. Na druhou stranu však umělec v otevřeném dopise přiznal, že podobnost není čistě náhodná, když napsal, že chce akcentovat neekologičnost výroby luxusního zboží a krutost páchanou na zvířatech při získávání pravých kůží. Ovšem dá se podotknout, že umělec mohl připomenout tyto neduhy spojené většinou s luxusním oblečením i jinou formou než prodejem NFT v hodnotě tisíců dolarů, protože v tomto aspektu můžeme spatřovat jasný prvek komerce, jehož přítomnost je stěžejní k posuzování zásahu do majetkových a osobnostních práv plynoucích z duševního vlastnictví.
Tento spor by nebyl tak komplikovaným, kdybychom porovnávali dva produkty na reálném trhu. Zde by byla jasná shoda a dá se s největší pravděpodobností předpokládat, že by soud vyhověl žalobci. Avšak s novým fenoménem NFT se tento spor dostává do jiných rovin a rozhodnutí v tomto sporu bude zřejmě jedním z prvních, jestli ne prvním, které by mohlo odpovědět na otázky spojené s problematikou NFTs a zásahem do subjektivních práv duševního vlastnictví, autorství. Pohledy se přitom můžou rozcházet. Někteří tvrdí dokonce, že umění je umění a neměly by se problémy duševního vlastnictví do něj v tomto kontextu promítat. Lze souhlasit s názorem, že umění má být svobodné a umělec má mít možnost svobodně tvořit a vyjadřovat se prostřednictvím své tvorby i např. ke společenskému dění, avšak když k se k tomu přidá nějaký výrazný prvek komerce, pak není tak jasné, kam pávě ona svoboda tvorby dosahuje.
Rotchild vs. Hermès není však jediným sporem, který vykrystalizoval na trhu s NFTs. Dalším příkladem může být Nike, který se ocitl v podobné situaci jako francouzský módní dům, když objevil vzor svých tenisek v podobě nabízeného tokenu na platformě StockX, přičemž sám tento token nevytvořil, ba ani neautorizoval. Důležitá odlišnost spočívá však v tom, že obchodovaný token reálně odpovídá fyzickému zboží uloženého v trezoru, přičemž NFT představuje důkaz o vlastnictví skutečných tenisek (viz výše jako jedna z využitelností NFTs v obchodu s cennými věcmi). Tato platforma funguje zjednodušeně jako burza, kde se obchodují nejžádanější módní produkty, a to od limitovaných kolekcí tenisek, přes luxusní kabelky, až po nejprestižnější hodinky. Mentalita StockX spočívá v tom, že zjednodušují proces prodeje a koupě výše zmíněných věcí, jsou schopni ušetřit vysoké náklady, které by vznikly v souvislosti s přepravou[6], a nabízejí právě u mnoha produktů NFT, které zákazníkovi pro další poslouží jako doklad o vlastnictví předmětu. Jak je zmíněno výše, takový doklad v podobě NFT je téměř neprůstřelný.
Vyvstává tedy obecná otázka, zda Metaverse, jehož součástí je také trh s NFTs, sdílí stejné právní problémy jako reálný svět. Zda by se jednání, které by se kvalifikovalo v reálném světě jako porušení práv duševního vlastnictví, považovalo rovněž jako porušení práv z duševního vlastnictví také ve virtuálním světě metaverze. Nejspíš bude nutné vyčkat na judikaturu, jak se s touto otázkou popasuje. Ovšem již zhruba před 15 lety, kdy začal existovat virtuální svět podobný dnešní koncepci mataverze – již zmíněná hra SecondLife, na podobné problémy poukázal jeden švýcarský právník, který se právě zabýval neoprávněným užíváním ochranných známek známých módních značek nebo hodinářů na prodávaných věcech v této hře, přičemž tyto věci nebyly vlastníky ochranných označení ani autorizovány. I přes to, že v té době byly zahájeny soudní spory týkající se neoprávněného užívání ochranných známek, jasnou odpověď na předchozí otázku nám soudy neposkytly[7]. Dosud nevíme, jestli má užití ochranných známek ve výše zmíněných virtuálních sférách stejné dopady jako užití v reálném obchodě. Přitom vyřešení tohoto je stěžejní. Jestliže si totiž odpovíme, že ano, pak budou mít vlastníci ochranných známek v rukávu právní nároky vůči virtuálnímu světu, který takové označení užil. Je však užitečné dodat, že takové užití musí být komerční. Komerční užití například právě odmítá aktér výše popsaného sporu, umělec Mason Rotchild, který tvrdí, že chtěl vytvořením MetaBirkin pouze předat sdělení.
Nakonec je třeba si uvědomit velký potenciál využitelnosti, který v sobě ukrývají NFTs. Někteří předpovídají zářnou budoucnost nezaměnitelných tokenů nejen v módním průmyslu a obecně v umění. Vidí přitom hlavní rozmach až v horizontu několika let. Někteří jsou však velmi skeptičtí a berou NFTs s rezervou a nedávají tomuto konceptu velkou šanci. Právo má však jasný úkol, a tím je dohnat zrychlující tempo vzestupu NFTs s právní regulací, vyřešit otázky spojenými s autorským právem a duševním vlastnictvím obecně. Ukáže se, jak se soudy poperou s případy, které na ně budou postupně napadat a jaký směr této problematice udají.
[1] https://secondlife.com
[2] https://cointelegraph.com/news/haute-couture-goes-nft-digitalization-at-the-paris-fashion-week
[3] https://www.forbes.com/sites/lelalondon/2020/07/01/designer-handbags-are-now-a-better-investment-than-art/?sh=6a2caab364c5
[4] https://www.businessoffashion.com/news/luxury/hermes-sues-nft-creator-over-metabirkin-sales/
[5] https://metabirkins.com
[6] https://stockx.com/about/how-it-works/
[7] https://www.thefashionlaw.com/what-lawsuits-over-second-life-tell-us-about-trademarks-in-the-metaverse/
Photo by Osarugue Igbinoba on Unsplash.
Kateřina Sovíková pracovala v Cisek na pozici senior právní asistentky.
.svg){kind=icon}
.svg){kind=icon}
