Právní aspekty trhu s digitálním uměním

Technologie a umění

V moderní době se jen málokterá stránka lidského života dokáže vyhnout střetu s technologiemi nebo se samotnou digitalizací. Ani v umění a kultuře obecně tomu není jinak. Propojení umění a technologií můžeme vnímat v několika rovinách. Technologie poskytly nové postupy a tím otevřely cestu vzniku zcela nových forem umění a napomohly k rozšíření tvůrčí sféry umělců. Například vektorové kreslení, kde autor uměleckého díla používá software s vektorovým kreslením a vytváří obrázek zcela ve virtuálním prostředí.[1] Také vytváření vizuálních efektů ve filmovém průmyslu a vlastně filmový průmysl sám o sobě je příkladem nových forem umění. V současném umění je velmi běžné, že k jeho tvorbě autoři využívají počítačové programy nebo technologie obecně jako zdroj informací a inspirace.

Kde je hranice klasického umění a digitálního umění? Jednoduše o digitální umělecké dílo jde v případě, kdy se na tvorbě uměleckého díla nezanedbatelně podílely digitálních technologie. Ale nejen digitální technologie, také digitální média mají dnes vliv na produkci uměleckých děl. Produkcí je myšleno hlavně zveřejňování a vydávání (neboli hmotné rozšiřování) uměleckých děl. Digitální umění v širším slova smyslu může tedy být jakékoliv klasické současné umění, které využívá digitální média jako svůj nosič. Takto se v případě, kdy fotografie vyvolaná z filmu jako umělecké dílo bude naskenována a bude dále zveřejňována a vydávána v digitální podobě, dostáváme do sféry digitálního umění. Většinou však pojem digitální umění nevnímáme v této rozšířené formě. Technologie tak ve značné míře ovlivnily všechny směry klasického umění. Do jaké míry ale digitalizace umění ovlivnila samotný trh s uměním?

Vznik digitálních uměleckých děl

Nejprve si musíme odpovědět na otázku, co to vlastně je digitální umění a kdo je jeho autorem. Digitální umělecké dílo je jednak jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti digitálního umělce a zároveň je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Elektronická podoba díla se bezesporu musí považovat za objektivně vnímatelnou, tudíž smysly člověka poznatelnou, formu uměleckého díla. Zde se dostáváme do další roviny, ve které se nám střetávají technologie s klasickým uměním. Pojmový znak objektivní vnímatelnosti autorského díla totiž umělecké dílo splňuje i v případě, kdy je vnímatelné pouze prostřednictvím počítačových nebo jiných digitálních technologií. Může se dokonce jednat i o případ, kdy je umělecké dílo vyjádřeno znaky, které jsou čitelné pouze počítačově.[2] Pouhou myšlenku nebo postup a vzorec však za autorské dílo považovat nemůžeme.

U digitálního umění může být jedinečnost, neboli individualita díla, mnohdy sporná. Jedinečnost totiž znamená nemožnost vytvoření naprosto identického autorského díla a je to jeden z pojmových znaků autorského díla. Jedinečnost odráží v autorském díle tvůrčí schopnost autora. V případě, kdy bylo autorské dílo vytvořeno digitálně za použití například zmíněného vektorového kreslení, teoreticky nic nebrání tomu, aby bylo jiným autorem vytvořeno naprosto stejné autorské dílo znovu. Takto vytvořené dílo totiž není neopakovatelné. Zákon ale pamatoval i na tyto případy a stanovuje fikci autorského díla, kdy autorským dílem je nejen dílo jedinečné, ale i dílo původní v případě, kdy v kontextu s jeho vznikem skrze počítačový program nebo jiné digitální technologie nelze zajistit jedinečnost uměleckého díla. Digitální umělecké dílo je tedy autorským dílem ve smyslu § 2 autorského zákona.

Autorem digitálního uměleckého díla je fyzická osoba, která při vytváření svého uměleckého díla využila digitální technologie. V širším slova smyslu ale digitální umění pracuje i s konceptem, kdy za digitální umělecké dílo považuje nejen umělecké dílo vytvořené pomocí digitálních technologií, ale také umělecké dílo, které využívá digitální technologie k produkci.

Vnitrostátní a mezinárodní trh s digitálním uměním

Umělci jako autoři zároveň díky majetkovým právům autorů mohou svá díla dále užívat (ve smyslu díla rozmnožovat, kopírovat, rozšiřovat, půjčovat nebo vystavovat), a to jak originály, tak kopie, a pokud jim náleží vlastnická práva, mají možnost s dílem také obchodovat. Tato práva jsou podstatou autorskoprávní ochrany. Umění nikdy nebylo komoditou na trhu jen pro svou estetickou hodnotu, ale také pro svou hodnotu investiční. Slovy filosofa Karla Marxe: „Umělecká díla najdou v očích běžných lidí přízeň jen tehdy, jsou-li zároveň prezentována jako zdroj materiálního bohatství.“[3] Obchodovat na trhu s uměním však vyžaduje orientaci v problematice uměleckých děl, protože nesmíme opomínat roli subjektivních preferencí každého z nás, jakož i preference celé společnosti, které se ve vztahu k aktuální době stále vyvíjejí a ovlivňují hodnotu uměleckých děl na trhu. Na druhou stranu nespornou výhodou trhu s uměním je jeho samostatnost a relativní svoboda od trhů finančních. Na trhu s uměním tedy vystupuje vedle sebe hned několik subjektů. Kromě výše zmíněných autorů, kteří mají nárok na odměnu při prodeji díla, se jedná dále například o znalce, kteří se mohou podílet na stanovení hodnoty uměleckého díla nebo ověřování jeho pravosti prostřednictvím znaleckých posudků, prodávající a kupující a subjekty, které zprostředkovávají prodej.

Jak se ale liší trh s digitálním uměním od trhu s klasickým uměním? Jak jsem již zmínila výše, jedním z majetkových práv autora díla je rozmnožování svého autorského díla. U klasického umění mají všechna originální umělecká díla svou hodnotu, kterou jsou nadána díky své jedinečnosti. Nicméně i kopie uměleckých děl nejsou bezcenné. Trh s digitálním uměním je ovlivněn skutečností, že nic nebrání tomu, aby digitální umělecká díla existovala v nespočetném množství kopií. Tyto kopie mohou být identické. Právě díky tomu je mnohem složitější prokázat, která verze díla je původní digitální umělecké dílo, a na základě toho odvodit skutečnou hodnotu digitálního uměleckého díla, které máme před sebou. Další problém může vyvstat ve chvíli, kdy bude potřeba prokázat vlastnictví digitálního uměleckého díla.

Řešení mnohých z těchto problémů na trhu s digitálním uměním nabízí v poslední době tolik diskutované nezaměnitelné tokeny. Samotné NFT nejsou kategorií digitálních uměleckých děl. Více o NFT jsme psali dříve v tomto článku. Jak ale tedy přesně NFT a trh s digitálním uměním spolu souvisí? NFT není originálním uměleckým dílem, zároveň není nutně nárokem na vlastnictví samostatného uměleckého díla. NFT je vytvořeno zakódováním nové verze digitálního uměleckého díla. Tuto novou verzi digitálního uměleckého díla může vytvořit autor původního digitálního díla, ale může být vytvořena i na základě licence. NFT pak pouze představuje potvrzení o vlastnictví jedinečné verze díla, přičemž zároveň nelimituje vlastníka originálního díla a držitele licence ve vytváření dalších jedinečných verzí.[4] To, kolik NFT verzí jednoho digitálního uměleckého díla existuje, ovlivňuje jejich hodnotu na trhu. Zakódování probíhá pomocí kryptografického podpisu, což je podpis vytvořený pomocí podepisovacích dat, která jsou známa jako tajný neboli soukromý klíč. Tato data jsou s využitím kryptografických algoritmů zkombinována s obsahem podepisovaného dokumentu.[5] Návaznost NFT na blockchain databázi potom může zjednodušit na trhu s digitálním uměním prokazování vlastnictví jedinečné digitální verze digitálního uměleckého díla.

Závěr

Trh s uměním a právní otázky, které s ním souvisí, nejsou v České republice příliš diskutovány. Přitom v posledních letech díky stále se častějšímu prolínání moderních technologií do téměř všech stránek života společnosti došlo k mnoha změnám i na poli trhu s uměním. Trh s uměním tak stále roste a stává se zásluhou digitalizace přístupnější. Mnoho lidí dnes o umění uvažuje nejen v kontextu sběratelství, ale spíše v kontextu investičním. Zda rozšíření kryptoměn a NFT bude další revolucí pro fungování trhu s uměním, především na poli digitálního umění, není zatím jisté. Neslo by to s sebou nejen spoustu nových příležitostí, ale také spoustu nových právní otázek, na které budeme muset teprve najít odpovědi. Jisté ale je, že právě teď zažívají nezaměnitelné tokeny obrovský boom. Může na to mít vliv jak celkový růstu zájmu o kryptoměny, tak možná i fakt, že stále není pro veřejnost zcela jisté, jak NFT vlastně fungují, a mnoho lidí má nesprávnou představu, že skrze zakoupení NFT digitálního díla získají zároveň vlastnická práva k originálnímu digitálnímu uměleckému dílu.[6]

[1] https://web.archive.org/web/20120115001456/http://www.withdigitaleyes.com/pgs/digiart.htm

[2] HRABÁNEK, Jiří. Film z hlediska autorského práva. Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-91-2.

[3] Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů : prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů. THOMPSON, Don. Zlín: Kniha Zlín, 2021, s. 29. ISBN 978-80-8087-58-3.

[4] https://www.technollama.co.uk/can-copyright-teach-us-anything-about-nfts

[5] Právní rozhledy 10/2019, s. 343

[6] https://www.technollama.co.uk/can-copyright-teach-us-anything-about-nfts

Photo by Nataliya Smirnova on Unsplash

‍