Mimosoudní řešení sporů, alternativní řešení sporů, ADR – Alternative Dispute Resolution, tak lze označovat metody, kterými lze řešit spor jinak než u soudu. Jejich cílem je doplňovat soudní řízení a zefektivnit řešení sporů tím, že částečně zůstanou v rukách účastníků a odlehčí z agendy soudů. Právě o tom bude náš nový seriál. V prvním díle ADR rámcově představíme a příště se můžete těšit na bližší charakteristiky konkrétních způsobů, jak lze spory mimosoudně řešit.
ADR zahrnují vícero různých způsobů, jak řešit spory, které se více či méně liší. Společným základem pro všechny ale je, že do nich strany musí vstoupit a účastnit se jich dobrovolně a přímo. Zvolí si způsob řešení a třetí osobu, která jim s řešením pomůže a následně spolu dobrovolně hledají přijatelné řešení. V některých případech je povinné zvolit ADR, např. rozhodčí řízení, které vyplývá z rozhodčí doložky (ale i tu si strany před vznikem sporu sjednaly dobrovolně). S tím se pojí určitá míra nezávaznosti, která ADR provází až do té doby, než se strany rozhodnou, že výsledek jejich jednání bude závazný. Např. rozhodčí nález je již právně závazný a s právní mocí i vykonatelný. Přímá interakce stran pak napomáhá tomu, že společně dojdou k řešení, které je jim subjektivně příjemné a na základě toho jsou s výsledkem spokojené.
Obecně tyto metody bývají méně formální než soudní řízení, strany si někdy mohou samy zvolit, podle jakých pravidel bude jednání probíhat apod. Neformalita ale musí zůstat výhodou a stranám musí zůstat umožněno, pokud jim neformální způsob řešení nevyhovuje, aby se vrátily k obvyklému procesu před soudcem.
Stejně jako soudce, i rozhodce, mediátor a další třetí osoby, které pomáhají účastníkům vyřešit jejich problém, musí být nestranní. Nestrannost a profesionalita třetí osoby, která strany provede celým procesem a pomůže jim nalézt smírné řešení, je podstatná pro to, aby byla v očích účastníků důvěryhodná a tím se ještě zvýšila šance na úspěch tohoto způsobu řešení.
Pro lepší představu toho, kdy lze ADR prakticky využít, si ukážeme dva příklady:
1) V případě, že se chystáte uzavřít obchod, je vhodné se zamyslet i nad tím, co bude následovat v případě, že druhá strana nedodrží, co jste si dohodli. Řešit takové věci již zezačátku obchodního vztahu sice není úplně optimistické, možná máte myšlenky spíše na ostrově, který si v případě vydařeného obchodu koupíte, ale právo i štěstí přeje připraveným. Je tedy dobré vědět, že v případě, kdy se váš obchod zkomplikuje, váš partner už není tak vstřícný jako při uzavírání smlouvy a vy se chcete bránit, není jedinou variantou soud. V obchodních vztazích proto bývá využíváno smluvních doložek, kterými se zahajuje rozhodčí řízení nebo mediace.
2) Pokud s nikým neobchodujete, jen jste se třeba přestěhovali na nové místo a až posléze jste zjistili, že vaši sousedi nejraději tráví nedělní rána sekáním trávy, není potřeba hned podávat žalobu nebo stížnost obci a nechávat o vás rozhodnout autoritu. Někdy totiž nastane situace, kdy vítězství nad druhou stranou není až taková výhra, když při něm přijdete o dobré vztahy a každý den se budete při odchodu z domova modlit, abyste se se sousedem nepotkali. V takovém případě si můžete nechat pomoct od mediátora, který vám pomůže nalézt cestu k dohodě, se kterou budete spokojeni vy i soused.
Rozhodčí řízení, mediace i jiné druhy ADR jsou stále oblíbenější i častější cestou, jak pomocí třetí osoby řešit různé spory a konflikty pomocí spolupráce se snahou o dosažení smíru a dohody, nebo alespoň podle pružnějších pravidel.
Ing. Veronika Portešová, zapsaná mediátorka, provozující web https://consensus.cz/, k důvodům vzrůstající oblíbenosti ADR uvádí: „Nespornou výhodou ADR je také rychlost a menší finanční nákladnost. Ze statistik vyplývá, že v České republice občanský spor průměrně trvá devět měsíců [1]. Oproti tomu rozhodčí řízení se pohybuje v řádu sedmi až devíti měsíců [2]. U mediace statistiky vedeny oficiálně nejsou, nicméně z praxe mám zkušenost, že strany spor mediací vyřeší v rámci dnů, týdnů nebo maximálně několika měsíců, podle komplexity případu a připravenosti stran vyjednávat.“
Rozhodčí řízení neboli arbitráž je typ ADR, kde zpravidla neutrální třetí strana rozhodne na základě provedeného řízení o majetkovém sporu mezi podnikateli a vydá rozhodnutí v podobě rozhodčího nálezu nebo usnesení.[3]
Můžete si vybrat, jestli necháte o svém sporu rozhodnout jednoho nebo více rozhodců, které si zvolíte jen pro ten konkrétní spor (tzv. rozhodčí řízení ad hoc) nebo před stálým rozhodčím soudem. Druhá varianta je již institucionalizovanější a v ČR si lze vybrat mezi třemi stálými rozhodčími soudy – Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, a.s. a Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno.
Rozhodčí řízení je neveřejné, proto bývá využíváno při sporech velkých korporací, které nemají zájem na tom, aby se o jejich interních záležitostech dozvěděla veřejnost. Arbitráž může být ve srovnání se soudním řízením levnější, rychlejší a pružnější a na jejím konci získáte rozhodčí nález, který je pro vaši představu obdobou rozsudku.
S rozhodčím řízením souvisí i předarbitrážní urovnávací metody, jako smírčí skupina, expertní zásah nebo předarbitrážní řízení před rozhodčím soudem, pak finanční a mezinárodní arbitráž.
Rozhodčí řízení je upraveno v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
Dle zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci, se jedná o „postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody“. Zde nejde o rozhodnutí sporu ve prospěch jedné ze stran, ale o nalezení řešení, které je přijatelné pro obě strany a kterého se obě strany účastní dobrovolně. Právě v případech, kdy je žádoucí zachovat dobré vztahy a dosáhnout smíru, a nejen velkolepě vyhrát u soudu a spálit za sebou mosty, je mediace velmi vhodným prostředkem.
Kromě stran sporu zde vystupuje nestranný a nezávislý mediátor, který pomocí právních, psychologických a sociologických metod pomáhá stranám rozklíčit, v čem vlastně která z nich vidí problém, co jí vadí a co si přeje. Pomocí různých postupů pak mediátor asistuje při sjednání mediační dohody, se kterou v ideálním případě následně obě strany sporu spokojeně odejdou.
Protože je však jedním z hlavních pravidel mediace to, že se jí obě strany účastní dobrovolně, kdykoliv lze z mediace odejít a klidně zahájit soudní řízení nebo v něm pokračovat.
K otázce dobrovolnosti v mediaci Ing. Veronika Portešová dodává: „V oblasti mediace může být povinné pouze první nařízené setkání s mediátorem, které může nařídit soudce v případě, že se mu to jeví jako účelné a vhodné. Strany si mohou vybrat mediátora zapsaného v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR nebo nezapsaného, který nabízí služby v režimu živnostenského zákona, nicméně první nařízené setkání může proběhnout pouze u zapsaného mediátora.“
Vyjednávání nebo také negociace je proces, kdy strany sporu nevyužívají ani pomoci třetí osoby, jako tomu je např. u zmíněné mediace. Je zde podstatné, že zájmy obou stran bývají rozdílné, proto je nutné, aby je každá ze stran dobře vyjádřila, využila ty společné a na základě toho bylo možné dosáhnout dohody. Můžeme se setkat s podobnými termíny, které v různých kruzích vyjadřují obdobné postupy, např. obchodní jednání, smlouvání, marketing dohodou apod.
„Pokud využíváte vyjednávání, zvažte konzultaci s odborníkem. Stejně jako ostatní oblasti ADR, i vyjednávání má svou teoretickou stránku, kterou není radno podcenit. Pokud teorii znáte a umíte ji použít v praxi společně s rozličnými vyjednávacími taktikami, můžete získat znatelnou výhodu oproti druhé straně,“ doporučuje Ing. Veronika Portešová.
Metod mimosoudního řešení sporů je spousta, proto se i v dalších částech seriálu zaměříme jen na ty nejčastější z nich a na záležitosti, které s nimi souvisí. Pro zajímavost ale ještě uvedeme následující.
Hybridní metodou ADR je např. med-arb, která je kombinací mediace a arbitráže. Probíhá tak, že se mediátor snaží o uzavření smíru a pokud se to nepovede, přechází do role rozhodce a o případu autoritativně rozhodne.
Podle Ing. Veroniky Portešové je tato hybridní metoda velmi oblíbená v zahraničí. „Je tomu tak zvláště z toho důvodu, že strany na konci procesu díky rozhodčímu řízení získají přímo vykonatelný titul. Toto by se mohlo změnit s rozšířením Singapurské úmluvy o mediaci, která umožňuje přímou vykonatelnost mezinárodních mediačních dohod,“ dodává.
Další hybridní metodou je arb-med, kdy nejprve třetí osoba působí jako rozhodce a na základě proběhlého jednání sepíše rozhodčí nález, ten nechá zalepený v obálce a následně dá stranám příležitost uzavřít smír. Až v případě, že se to nepovede, odhalí stranám výsledek rozhodčí části řízení a od té chvíle je již rozhodčí nález závazný.
Dalšími metodami jsou např. mini-trial, který využívá jak vyjednávání, tak posuzování důkazů, podobně jako soudce, dále pak medaloa, konciliace, facilitace, využití ombudsmana apod.
Co se týče mediace a dalších tzv. soft ADR, jednoznačnou výhodou je, že po jejím úspěšném zakončení existuje stále šance na pokračování spolupráce nebo udržení dobrých vztahů a důvěry mezi stranami. Navíc zde funguje psychologie! U věci, která by se dala řešit před soudem stejně dobře jako před mediátorem a možná by došla i k podobnému výsledku, je ale podstatné, že při mediaci dojde k dohodě a tu spíše strany dobrovolně dodrží než autoritativní soudní rozhodnutí. Pro zachování dobrých vztahů a pochopení příčiny vzniku konfliktu může být velmi přínosné i to, že si strany vzájemně sdělí své dojmy a názory a jsou při tom moderovány nezávislou a nestrannou třetí osobou, která v ideálním případě zabrání tomu, aby se konflikt ještě prohloubil.
U rozhodčího řízení už je kromě smíru možné dosáhnout určitého rozhodnutí. Když vezmeme průběh např. rozhodčího řízení chronologicky, první výhodou, kterou pocítíte již při sjednání rozhodčí doložky, na základě které se s druhou stranou sporu dostanete před rozhodce, je dobrovolnost. Sami se můžete rozhodnout, zda stojíte o to, aby váš spor rozhodovala takováto uvolněnější instituce, nebo dáte přednost stále obvyklejší variantě – soudu.
Pokud zvolíte rozhodčí řízení, nemusíte se řídit příslušností soudu a můžete si vybrat, kdo konkrétně váš spor rozhodne. Rozhodci mají při vedení řízení větší volnost než soudci, proto je důležité velmi důkladně zjistit, jakým způsobem daný rozhodce postupuje a zda vám jeho metody vyhovují. Pokud naleznete někoho, kdo je vám v tomto ohledu sympatický, určitě to může být příjemnější setkání než se soudcem, kterému jste zrovna vyšli v rozvrhu práce. Kromě volby soudu je na dohodě stran i volba sudiště. V případě soudního sporu jednání obvykle probíhá u soudu, který je místně příslušný pro žalovaného. Volba sudiště rozhodčího řízení je ale ve vaší dispozici a můžete se s druhou stranou smlouvy dohodnout, kde případný budoucí spor chcete řešit, ještě než uzavřete smlouvu s rozhodčí doložkou a je zde tedy prostor pro vyjednávání.
„Stejně jako mohou strany uzavřít rozhodčí doložku, mohou uzavřít mediační doložku.[4] V zahraničí jsou také obvyklé kombinace mediace a rozhodčího řízení s odlišnou mírou závaznosti využití konkrétní metody,“ objasňuje Ing. Veronika Portešová.
Rozhodování se bude řídit speciálními pravidly a principy, které rozhodčí soudy uplatňují. Můžete se dostat do situace, na kterou právo nebude znát odpověď. V takovém případě můžete rozhodce nechat, aby rozhodl podle zásad spravedlnosti. Rozhodci dokonce můžete určit, jak má postupovat. Pokud to necháte na něm, udělá to podle svého uvážení. Díky tomu, že rozhodce nemusí dodržovat procesní postupy, kterými je vázán soudce, je celý proces pružnější, méně formální a ve výsledku může proběhnout mnohem rychleji než soudní řízení.
Rychlost je ovlivněna i tím, že rozhodčí řízení je zpravidla pouze jednoinstanční, což znamená, že se v případě nespokojenosti s jeho průběhem nebo výsledkem nemůžete odvolat k nějaké vyšší autoritě. To však není stoprocentní výhodou, když uvážíme, že může jít o milionové spory, a hlavně z tohoto důvodu je velmi důležité při uzavírání smlouvy s rozhodčí doložkou důkladně zvážit, zda je to vhodná cesta. Rozhodně se ale najdou situace, kdy se rozhodčí řízení přímo nabízí.
S rychlostí, jednoinstančností a možností výběru sudiště a rozhodce se váže i větší pravděpodobnost, že rozhodčí řízení nebude tak nákladné.
Když opět začneme u mediace, na základě toho, že dle § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zahájení mediace způsobí stavění lhůt, v případě neúspěchu mediace přijdete i o výhodu v podobě ušetřeného času, pro kterou jsou ADR často využívány. V soudním sporu, který případně následuje po neúspěšné mediaci, navíc hrozí, že strany již „odhalily karty“ a jejich pozice se tedy i v soudním sporu značně zhorší. V případě, kdy je hodnota sporu nízká, se navíc může vyplatit soudní řízení, protože tam u nižších částek nejsou tak vysoké náklady.
Ze zkušenosti Ing. Veroniky Portešové lze rizikům úspěšně předcházet: „Mediace je úspěšná v případě, kdy do ní strany vstupují s čistými úmysly a v dobré víře. Obranou, proti tomu, kdy jedna strana do mediace vstupuje s úmyslem vyzvědět informace, může být uzavření doložky o mlčenlivosti se smluvní pokutou, nebo případně požádat mediátora, aby byla mediace vedena v režimu oddělených jednání alespoň do té doby, než získáte důvěru v dobré úmysly druhé strany.“
Co se týče rozhodčího řízení, je dobré pamatovat na to, že téměř na všechno, co jsme si teď představili jako jeho velké výhody, se může snadno stát nevýhodou.
Třeba si vyberete špatného rozhodce, který má jiný styl rozhodování, než vám vyhovuje a vy pak budete mít pocit, že jedná nespravedlivě. Jak již bylo nastíněno výše, rozhodci nemají formální a striktně daná procesní pravidla jako soudci, proto je zde větší prostor pro to, aby průběh řízení sami ovlivnili. Když si tuto situaci představíme v nějakém mezinárodním rozhodčím řízení, které bude rozhodovat zahraniční rozhodce, jeho zvyklosti mohou být velmi odlišné a vám se ta na první pohled skvělá svoboda volby a nižší formálnost vůbec nemusí vyplatit.
Když se to spojí s tím, že nemáte ani žádnou možnost opravného prostředku (např. odvolání), ponesete si za špatně zvolený způsob řešení sporu poměrně kruté následky.
Hlavní myšlenka, která se nese tímto úvodním článkem k ADR je to, že se jedná o dobrého sluhu, ale zlého pána. Je nutné důkladně zvážit, jestli je daný způsob mimosoudního řešení vhodný na vaši situaci a pečlivě vybrat ten správný.
Pro vaši představu jsou zde uvedeny způsoby mimosoudního řešení sporů s výhodami a nevýhodami, které si podrobněji a v souvislostech ukážeme na konkrétních případech v dalších dílech našeho ADR seriálu.
Cisek, advokátní kancelář s.r.o. bude nejen na seriálu spolupracovat právě s Ing. Veronikou Portešovou, zapsanou mediátorkou, jejíž služby přiblížíme v některém z dalších dílů, který bude věnován mediaci. Sami si o ní můžete zjistit více na jejím webu https://consensus.cz/sluzby/.
Photo by Stillness InMotion on Unsplash.
[1] Srov. České soudnictví 2018: Výroční statistická zpráva: https://www.justice.cz/documents/12681/719244/Ceske_soudnictvi_2018_vyrocni_stat_zprava.pdf/7a0eb503-6fd7-4b70-b31f-882398651520
[2] Srov. Urychlené řízení (tzv. Expedited procedure) před Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře ČR: https://www.epravo.cz/top/clanky/urychlene-rizeni-tzv-expedited-procedure-pred-rozhodcim-soudem-pri-hospodarske-a-agrarni-komore-cr-109754.html#_ftn17
[3] Pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů existuje na základě zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, on-line platforma, na kterou jsou napojeny subjekty ADR Evropské komise, které jsou k řešení těchto záležitostí pověřené, viz https://ec.europa.eu/consumers/odr/main/?event=main.adr.show2
[4] Srov. doporučené mediační doložky Mezinárodní obchodní komory v Paříži: https://iccwbo.org/publication/suggested-icc-mediation-clause-english-version/.
Lenka Nešlehová pracovala v Cisek na pozici právního asistenta.
.svg){kind=icon}
.svg){kind=icon}
