Nařízení DSA si klade za cíl sjednotit pravidla pro poskytování digitálních služeb na území Evropské unie. V rámci našeho seriálu k tomuto nařízení jsme Vás již obecně seznámili s jeho obsahem, dnes si však přiblížíme další z povinností, kterou nařízení DSA zavádí – mechanismy pro oznamování a přijímání opatření proti nezákonnému obsahu.

Již z minulosti známe tyto mechanismy, které byly zavedeny tzv. e-commerce směrnicí[1] skrze zde uvedenou výjimku v čl. 14. Tyto mechanismy však byly nepovinné, vágní a měly za cíl pro poskytovatele jen naplnit podmínky pro uplatnění výjimky. Nařízení DSA tyto mechanismy zavádí jako povinné a blíže specifikuje některé jejich aspekty.

1.      Úvod

Nařízení o digitálních službách („Nařízení DSA“)[2] stanovuje široký katalog povinností, které již nyní musí poskytovatelé služeb dodržovat. Poskytovatelé, kteří zároveň provozují hostingovou službu podle Nařízení DSA („Poskytovatelé“)[3] nově musí podle článku 16 zavést postupy, které umožní uživatelům a třetím osobám oznámit Poskytovatelům konkrétní informace o výskytu nezákonného obsahu na jejich platformě.

Jak jsme Vás již informovali v předchozích dílech tohoto seriálu, z odpovědnosti Poskytovatelů za obsah na jejich platformách existují výjimky.[4] Jednou z těchto výjimek je zavedení účinných mechanismů pro moderaci obsahu, díky kterým nejsou Poskytovatelé odpovědní za obsah na jejich platformách.

Jak správně nastavit tyto mechanismy?

2.      Nezákonný obsah

Nejdříve si musíme ujasnit, co je tím „nezákonným obsahem“ podle Nařízení DSA. Tento pojem je definován v článku 3 písm. h) jako „jakékoli informace, které samy o sobě nebo ve vztahu k určité činnosti, včetně prodeje zboží nebo poskytování služeb, nejsou v souladu s právem Unie nebo právem některého členského státu, které je v souladu s právem Unie, bez ohledu na přesný předmět či povahu tohoto práva“.[5]

Že jsme Vám to moc neujasnili? Ač Nařízení DSA klade důraz na jednoduchost a vstřícnost, některé definice jsou i tak velice široké. Bod 12 odůvodnění tohoto nařízení dává alespoň příkladný výčet některých kategorií nezákonného obsahu, kdy mezi tyto mimo jiné patří:

• obsah porušující autorská práva, práva související s autorským právem a práva z průmyslového vlastnictví (typicky se jedná o „napirátěné“ filmy a seriály);
• obsah podněcující k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezení jejich práv a svobod, případně propagace hnutí sledujícího tento účel (příkladem můžou být materiály propagující nacismus);
• zakázaný sexuálně explicitní obsah (především dětská či zvířecí pornografie); nebo
• obsah, který může poškodit důstojnost, dobré jméno či pověst určité osoby, nebo ji jinak poškodit (například nahrávání souborů s pomluvami směřujícím proti zaměstnanci).[6]

Tento výčet je jen příkladný a není ani zdaleka úplný. Legislativa, podle které se posuzuje nezákonnost obsahu, se neustále vyvíjí – bylo by tedy nevhodné, aby evropský zákonodárce přesně vymezil, co je nezákonným obsahem (nemluvě o neustále aktualizaci Nařízení DSA podle vývoje legislativy). Zvolil tedy schůdnější variantu, díky které obsáhl stávající i budoucí nezákonný obsah.

3.      Pravidla pro nahlašování obsahu a proces vyřizování oznámení

Podle článku 16 Nařízení DSA nově musí Poskytovatelé zavést konkrétní postupy, jak nahlašovat nezákonný obsah v jejich službě. Hlavním požadavkem podle Nařízení DSA je, aby tyto postupy byly snadno dostupné, uživatelsky přívětivé a umožňovaly podání oznámení elektronicky.[7] Jak už toho Poskytovatelé docílí, je zcela na nich – může se tedy jednat o formuláře, kontaktní osoby či integrovanou funkci služby (například „tlačítka“ pro nahlášení obsahu).

Oznámení, která budou moci uživatelé a třetí osoby („Oznamovatelé“) takto činit, mají ale také své náležitosti:

• v oznámení musí uvést dostatečně podložené důvody, proč pokládají obsah za nezákonný;
• budou muset uvést přesné elektronické umístění nezákonného obsahu a případně i jinak upřesnit jeho umístění (typicky přiloží URL adresu nezákonného obsahu);
• musí uvést své jméno a příjmení (u právnických osob jejich název) a kontaktní e-mailovou adresu; a
• musí prohlásit, že oznámení je učiněné v dobré víře a že informace zde obsažené jsou úplné a přesné.[8]

Poté, co se k Vám jako Poskytovateli dostane oznámení splňující výše uvedené náležitosti, máte povinnost začít s jeho vyřizováním. Prvním krokem podle Nařízení DSA je informovat Oznamovatele o přijetí tohoto oznámení. Dávejte si také pozor na to, že pokud k vyhodnocování oznámení budete používat automatické nástroje (mezi které se řadí i umělá inteligence), musíte o této skutečnosti Oznamovatele také informovat.[9]

Pokud shledáte, že se skutečně jedná o nezákonný obsah, můžete podle článku 17 Nařízení DSA přikročit k následujícím krokům:

• omezení viditelnosti nezákonného obsahu;
• omezení peněžitých plateb původci nezákonného obsahu;
• omezení poskytování Vaší služby původci nezákonného obsahu; nebo
• pozastavení nebo zrušení účtu původce nezákonného obsahu.[10]

V případě, že na základě oznámení získáte podezření, že nezákonným obsahem došlo, dochází nebo dojde ke spáchání trestného činu, máte jako Poskytovatelé povinnost uvědomit o takové skutečnosti příslušné justiční nebo donucovací orgány dotčeného členského státu. Pokud je nedokážete určit, můžete kontaktovat obdobné orgány ve svém státě [11] – typicky se bude jednat o policejní orgány, v případě České republiky Policie České republiky.

Pokud se rozhodnete přikročit k některému z opatření, která jsou uvedena výše, musíte toto své rozhodnutí původci nezákonného obsahu též písemně odůvodnit. Odůvodnění pak především obsahuje přesné vymezení přijatého opatření, skutečnosti a důvody pro toto opatření a informaci o tom, proč se daný obsah pokládá za nezákonný. [12]

4.      Závěr

Nová pravidla podle Nařízení DSA pro Poskytovatele zavádí povinnost zřídit mechanismy pro řešení přítomnosti nezákonného obsahu v jejich službách. Tato pravidla jsou na jednu stranu přísná, ale umožňují Poskytovatelům zvolit si vlastní formu jejich realizace. Pokud budete potřebovat s nastavením pravidel pomoci, neváhejte nás kontaktovat. Naši odborníci Vám vždy rádi pomohou.

‍

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu).

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022, o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách).

[3] Hostingovou službou se podle čl. 3 písm. g) Nařízení DSA rozumí služba spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby na jeho žádost.

[4] DSA: Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb.

[5] Článek 3 písm. h) Nařízení DSA.

[6] Bod 12 odůvodnění Nařízení DSA.

[7] Článek 16 odst. 1 Nařízení DSA.

[8] Článek 16 odst. 2 Nařízení DSA.

[9] Článek 16 dost. 5 Nařízení DSA.

[10] Článek 17 odst. 1 Nařízení DSA.

[11] Článek 18 Nařízení DSA.

[12] Článek 17 odst. 3 Nařízení DSA.