V České republice stále chyběla komplexní právní úprava, která by ukotvovala ochranu oznamovatelů neboli tzv. whistleblowerů. Whistleblower je stávající nebo bývalý zaměstnanec organizace, který upozorní na nezákonné praktiky nebo na zneužívání moci u jeho zaměstnavatele. Tyto praktiky ohrožují veřejný pořádek nebo jiný veřejný chráněný zájem. Dílčí právní úpravu u nás představovalo do této chvíle pouze Nařízení vlády č. 145/2015, kterým byli chráněni oznamovatelé z řad státních zaměstnanců. Tato úprava byla nedostatečná a také nebyla v souladu s mezinárodními závazky, ke kterým jsme se jako Česká republika zavázali.
Nový zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů (dále jako „Zákon“) tak má reagovat nejen na nutnost doplnit chybějící právní úpravu ochrany oznamovatelů, ale také transponovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále jako „Směrnice“).
Účelem Zákona nicméně není pouze chránit potencionální oznamovatelé protiprávního jednání, ale také prevence protiprávního jednání celkově.[1] Nová zákonná úprava by tak měla významně přispět ke snížení korupce.[2] Celosvětově je díky oznamovatelům odhaleno více než 40 % podvodů, tedy mnohem více než prostřednictvím např. auditů.[3]
Pro splnění těchto cílů zákonné úpravy má být vytvořen specializovaný útvar Ministerstva spravedlnosti. Institucionální zařazení tohoto útvaru ještě není jisté, nicméně do úvahy přichází dvě varianty. Zaprvé by specializovaný útvar mohl být v působnosti resortu spravedlnosti ve formě nově zřízeného útvaru anebo jiné již existující organizační složky státu. Dalším z možných řešení je podřadit specializovaný útvaru pod jinou, již existující instituci. Mělo by se jednat o Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, nebo Veřejného ochránce práv, nebo Nejvyšší státní zastupitelství, nebo Státní úřad inspekce práce. První dvě instituce se již vyjádřily v zásadě velmi odmítavě k tomu, zda by byly ochotné novou agendu přijmout. Dle jejich názoru by se jednalo o nekoncepční krok vzhledem k tomu, jakou agendu vykonávají nyní. Navíc na výkon agendy nemají finanční ani personální zdroje.
Dne 1. 6. 2023 Senát na své schůzi neprojednal návrh Zákona neboli tzv. whistleblowing zákon. Návrh Zákona tak ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou poté zamířil rovnou na podpis k prezidentovi republiky, který Zákon dne 7. 6. 2023 podepsal. Zákon začne být účinným k 1. 8. 2023 a to znamená, že některé povinnosti plynoucí z tohoto Zákona bude nutné ve vaší organizaci zavést již k tomuto datu. Směrnice nicméně měla být transponována již do 17. 12. 2021. Za pozdní transpozici Směrnice je proti České republice vedeno řízení pro nesplnění povinnosti a může být České republice uložena vysoká peněžitá sankce.
Zákon o ochraně oznamovatelů kromě podmínek poskytování ochrany fyzické osobě, která oznámení učinila, upravuje také postup podávání oznámení a postup posuzování oznámení o protiprávním jednání a zakotvuje vznik specializovaného útvaru Ministerstva spravedlnosti pro tento úsek.[4]
Věcná působnost Zákona je poté dále specifikována v § 2, který přináší výčet oblastí, kterých se oznamovaná porušení týkají. Jedná se o taxativní výčet oblastí a jednání, který je však značně rozšířen oproti výčtu obsaženém ve Směrnici. Je tomu tak zejména proto, že jiná obecná úprava ochrany oznamovatelů v České republice do tohoto dne neexistovala. Členské státy dle Směrnice mají zároveň pravomoc ochranu podle svého vnitrostátního práva rozšířit.[5]
Zákon tak chrání oznamovatele možného protiprávního jednání, které například má znaky trestného činu, má znaky určitých přestupků, porušuje právní předpisy v oblasti finančních služeb, daně z příjmů právnických osob, ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí, osobních údajů, soukromí, hospodářské soutěže, finančních zájmů EU a dalších.[6]
Oznamovatelem je poté fyzická osoba, která pro organizaci vykonávala nebo vykonává práci, a to buď přímo (ve vztahu stricto sensu) nebo také nepřímo.[7] Dle Zákona a v souladu se Směrnicí tak mohou podat oznámení jak zaměstnanci, tak osoby samostatně výdělečně činné, členové statutárních a jiných orgánu organizace, stážisté, dobrovolníci nebo také dodavatelé a poskytovatelé jiných služeb pro organizaci.[8]
Zákon stanovuje obecný zákaz postihnout osobu oznamovatele za podání oznámení, a to ať už ze strany jeho zaměstnavatele, nebo jiné další osoby.[9] Jedná se dle Zákona o zákaz tzv. odvetných opatření, neboli přímého i nepřímého jednání, jakožto i opomenutí, které je vyvolané oznámením a které způsobí nebo může způsobit oznamovateli neoprávněnou újmu.[10] Co všechno spadá pod tato odvetná opatření stanovuje Zákon velmi široce ve svém § 4 a jedná se o demonstrativní výčet. Asi nepřekvapivě se dle Zákona mezi odvetná opatření řadí například rozvázání pracovního poměru s oznamovatelem nebo jiné skončení pracovního poměru s oznamovatelem, uložení kárného či jiného postihu oznamovateli, snížení mzdy, přeložení nebo převedení na jinou práci. Pozor na to, že odvetným opatřením může být také neumožnění odborného rozvoje oznamovatele nebo zpracování služebního hodnocení či pracovního posudku.[11]
Jelikož se jedná o výčet demonstrativní, může být odvetným opatřením také každé další jiné jednání, které bylo vyvoláno po oznamovateli učiněném oznámení a může mu způsobit újmu. Může se tak jednat o různé formy diskriminace, ostrakizace, obtěžování, vyčlenění z pracovního kolektivu atd.[12]
Ochrana oznamovatele vůči odvetným opatřením není nijak časově omezena.[13] Ten, kdo nesmí být vystaven odvetnému opatření, má právo dle § 5 také na přiměřené zadostiučinění, byla-li mu odvetným opatřením způsobena nemajetková újma.
Vymezení oznámení dle tohoto Zákona je poměrně široké, a to zejména z toho důvodu, aby bylo možné pod oznámení podřadit co nejširší okruh podnětů a podání včetně těch, které by například nebyly podáním dle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož by nesplňovaly formální náležitosti podání dle tohoto zákona.[14]
Oznámení musí obsahovat informace o možném protiprávním jednání.[15] Dále poté údaje o jménu, příjmení a datu narození, nebo jiné údaje, z nichž je možné dovodit totožnost oznamovatele.[16] Oznámení nicméně může být podáno také anonymně. V takovém případě však nelze anonymního oznamovatele chránit. Na druhou stranu z logiky věci anonymnímu oznamovateli také nelze uložit žádná odvetná opatření. Pokud dodatečně vyjde totožnost anonymního oznamovatele najevo, náleží mu veškerá ochrana stanovená Zákonem.[17]
Oznámení poté může oznamovatel podat hned několika způsoby, aby mu byla poskytnuta ochrana dle tohoto Zákona. Zaprvé ochrana náleží oznamovateli, který oznámení podá prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému. Dále také pokud oznamovatel podal oznámení Ministerstvu spravedlnosti anebo uveřejněním.[18] Uveřejnění přichází do úvahy v situacích, kdy na podané oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému nebo prostřednictvím ministerstva ve stanovených lhůtách nikdo nereaguje a nebyla přijata vhodná opatření, nebo pokud má oznamovatel důvodný pocit, že protiprávní jednání v oznámení ohrožuje zjevně nebo bezprostředně vnitřní pořádek nebo bezpečnost, život nebo hrozí vnik nenapravitelné újmy.
Vnitřní oznamovací systém mají povinnost zavést povinné subjekty, které jsou poté definovány v § 8 Zákona. Jedná se o veřejné zadavatele podle zákona o zadávání veřejných zakázek, zaměstnavatelé, kteří v uplynulém kalendářním čtvrtletí zaměstnávali v průměru nejméně 50 osob, orgány veřejné moci vykonávající působnost v určitých oblastech.
Povinnost zavést vnitřní oznamovací systém se tak bude týkat jak zaměstnavatelů ze soukromého sektoru, tak z toho veřejného. V České republice se jedná o více než 285 000 subjektů.[19]
· Povinné subjekty s více než 250 zaměstnanci jsou povinny vnitřní oznamovací systém zavést již k 1. 8. 2023.
· Subjekty s více než 50 a zároveň s méně než 250 zaměstnanci jsou poté povinny zavést vnitřní oznamovací systém do 15. 12. 2023.
Prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému musí být možné oznámení podat jak písemně, tak ústně.[20] Dále na žádost oznamovatele je příslušná osoba povinna oznámení přijmout také osobně. Ústním podáním oznámení se rozumí telefonické podání.
Vědomé podání nepravdivého oznámení fyzickou osobou je dle Zákona přestupkem, za který hrozí pokuta do výše 50 000 Kč.
Zákon o ochraně oznamovatelů kromě toho, že definuje povinné subjekty, jim také stanovuje určité povinnosti. O tom, jaké budou dle Zákona Vaše povinnosti, pokud spadáte pod povinnou osobo dle tohoto Zákona, jak své povinnosti splnit a nastavit správně Vaše vnitřní procesy a jakých přestupků se můžete dopustit, Vás budeme informovat v druhé části této série článků.
Photo by Kristina Flour on Unsplash
[1] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 18.
[2] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 38.
[3] Tisková zpráva „Jak je české podnikatelské prostředí připraveno na whistleblowery? Tři čtvrtiny firem, které oznamovací kanál zavedly, si ho pochvalují, vyplývá z průzkumu EY“ dostupná na: https://www.ey.com/cs_cz/news/2021/12/je-ceske-podnikatelske-prostredi-pripraveno-na-whistleblowery.
[4] § 1 zákona na ochranu oznamovatelů.
[5] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 24.
[6] § 2 zákona na ochranu oznamovatelů.
[7] § 2 zákona na ochranu oznamovatelů.
[8] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 25.
[9] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 65.
[10] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.
[11] § 4 zákona na ochranu oznamovatelů
[12] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 67.
[13] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 67.
[14] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 52.
[15] § 2 zákona na ochranu oznamovatelů.
[16] § 2 zákona na ochranu oznamovatelů.
[17] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 61.
[18] § 7 zákona na ochranu oznamovatelů.
[19] Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů, str. 36.
[20] § 12 zákona na ochranu oznamovatelů.
Adéla Provázková pracovala v Cisek na pozici vedoucí právní asistentky.
.svg){kind=icon}
.svg){kind=icon}
