Sociální sítě používá většina z nás, ať je to Facebook, Instagram, Twitter, LinkedIn nebo jiné. Nemusíme je využívat jen pro soukromé účely ke sdílení s přáteli, často je využívají i podnikatelé a společnosti jako nástroj k oslovení potenciálních zákazníků, představení společnosti nebo produktů či zkrátka jako komunikační nástroj s veřejností. Čím více a šířeji však sociální sítě používáme, tím spíše je nutné nastavovat jasná pravidla a hranice, aby nemohlo dojít k jejich zneužívání. Taková pravidla mohou přijít zevnitř sociálních sítích samých a jsou obvykle velmi podobná – známe je jako tzv. „termsy“, tedy podmínky používání služby, nebo různé zásady komunit či policies. Zároveň mohou přicházet i zvnějšku v podobě právních předpisů, které obsah sociálních sítí regulují. Tato možnost je státy zatím stále postupně objevována, především v podobě soudních rozhodnutí v daných věcech. Není již ale neobvyklé, aby stát taková pravidla přijal i do své vlastní právní úpravy, jak se tomu děje například ve Spojených státech, Německu nebo v Rakousku. V Evropě rovněž aktivně působí v oblasti právní úpravy sociálních sítí Evropská unie. V Evropském parlamentu v současnosti leží Digital Services Act[1], tedy směrnice o digitálních službách, která může tuto oblast výrazně ovlivnit. Velké společnosti poskytující digitální služby se budou muset více zaměřit na transparentní reportování svých procesů a všeobecné respektování základních lidských práv i jednotlivých právních řádů států. Na druhou stranu přinese celý balíček předpisů o digitálních službách (směrnice o digitálních službách a Směrnice o digitálních trzích) výrazný posun ve slaďování právních úprav jednotlivých států. Pro společnosti tak bude jednodušší přizpůsobovat svá pravidla jednotlivým právním řádům.
Facebook jako asi nejrozšířenější sociální síť má pravidla používání služby nastavena jasně ve svých Podmínkách používání služby[2] a Zásadách komunity[3]. Podmínky používání služby obsahují především obecnější pravidla pro využívání Facebooku, jako například zákaz sdílení nezákonného, zavádějícího, diskriminujícího nebo podvodného obsahu, nebo zákaz sdílení obsahu, který je porušením práv jiných osob a práva duševního vlastnictví. Zásady komunity mají za cíl vytvářet na sociálních sítích zdravou, dobře fungující komunitu uživatelů tak, aby všichni mohli sociální síť používat nerušeně a v co nejpříjemnějším prostředí. Z toho důvodu není na Facebooku například možné sdílet obsah, který by podněcoval k násilí nebo jej podporoval, nenávistný obsah, kterým se rozumí slovní útok na osoby na základě některého z chráněných rysů (například příslušnost k etniku, pohlaví, zdravotní postižení nebo jiné). V současné době je v souvislosti s politickým děním ve světě a sociálními sítěmi často zmiňován pojem fake news, který označuje nepravdivé informace, které jsou ale šířeny a mohou sloužit jako nástroj manipulace s lidmi. I ty jsou na sociálních sítích zakázané a jejich šiřitelé jsou následně příslušně potrestáni. Facebook jako tresty umožňuje zablokování či smazání jednotlivého obsahu, nebo zablokování či omezení přístupu k obsahu, službám nebo informacím profilů či stránek.
Poměrně nově působí v rámci Facebooku také Dozorčí rada[4], která vyhodnocuje závažnost porušení těchto pravidel Facebooku. Funguje tedy jako odvolací soud, který je na společnosti Facebook nezávislý, a přezkoumává jejich rozhodnutí o odebrání obsahu. Při posuzování bere Dozorčí rada v potaz jak Podmínky používání služby a Zásady komunity, tak všeobecné hodnoty, ke kterým se Facebook jako společnost hlásí a které se snaží podporovat. Jednotlivci k této Radě mohou podávat jakési odvolání vůči rozhodnutí Facebooku a Dozorčí rada následně vydá rozhodnutí, které je závazné, kromě případů, které by bylo v rozporu se zákonem.
Existuje několik základních laických rad, kterými je třeba se řídit při přidávání příspěvků na sociálních sítích. Dají se zformulovat do otázek, jejichž zodpovězení nám může pomoci zjistit, zda daný příspěvek můžeme zveřejnit. Otázky jsou následující:
· Byl bych schopný říct danou věc před každým, kdo se k ní na mém profilu dostane (přátelům, kolegům, všem lidem, kteří moji aktivitu sledují)?
· Může můj příspěvek někomu ublížit, někoho ponížit nebo někoho ohrozit?
· Je to, co chci sdílet, vůbec legální?
· Nebudu se za pět/deset/dvacet let stydět za to, co se chystám sdílet?
Tyto otázky slouží jako základní vodítka k tomu, co přidávat na sociálních sítích, neboť jediný „správný“ postup neexistuje. Víc, než právním tématem je tato problematika spíše tématem morálním a celospolečenským. Je zkrátka třeba přemýšlet nad tím, co přidáváme a všechno si dobře rozmyslet. Na druhou stranu, nic horšího než smazání příspěvku, popřípadě zablokování účtu, se nám (většinou) nemůže stát, pokud neporušíme přímo zákon některého ze států.
Co se však týče legality příspěvků z pohledu zákona, do této problematiky zasahuje několik různých zákonů, které je třeba brát v potaz. Zejména se jedná o předpisy chránící autorská a osobnostní práva, případně jiné duševní vlastnictví. Velkým problémem i při běžném osobním používání Facebooku může být nechtěné sdílení fotek s jinými lidmi, byť by byli vidět jen v pozadí. Pro takové zveřejnění cizí osoby je nutný její souhlas s uveřejněním. Poměrně moderním fenoménem je také tzv. influencerství, kdy jednotlivci na svých profilech s velkým dopadem propagují produkty či služby konkrétních společností. O této problematice jsme psali více v tomto článku.
Využití sociálních sítí jako prostředku pro výdělečnou činnost, případně k propagaci firmy či produktu, se řídí již trochu přísnější úpravou a dopadají na něj kromě Podmínek používání služby a Zásad komunity výrazněji i právní předpisy dané země. Jedná se například o úpravu hospodářské soutěže a nekalého jednání, ochranu osobnostních práv a práva duševního vlastnictví, antidiskriminační právo, zákon o regulaci reklamy, zákon o ochraně spotřebitele a mnoho dalších. Samotný Facebook má ještě navíc vlastní Zásady pro reklamu, které se využívají, pokud si společnost reklamu platí přímo u společnosti Facebook, a ta se zobrazuje v aplikaci samotné (nikoli tedy jen jako vložená propagační grafika na vlastní stránce nebo profilu společnosti). Tyto Zásady pro reklamu odkazují na základní Zásady komunity a přidávají k nim ještě další kritéria zakázaného obsahu reklam – tabákové výrobky, zbraně, produkty a služby výhradně pro dospělé a podobně. Stejně jako Zásady komunity mají za cíl zlepšovat prostředí Facebooku a rovněž rámcovou právní ochranu před regulací reklamy jednotlivých států.[5]
Po uvedení mnoha různých pravidel pro to, co můžeme a co nemůžeme přidávat na sociální sítě se může leckdo ptát: „Ale co svoboda projevu? Nemůžu si přidávat co chci?“ A tahle otázka je jistě důležitá a stále aktuální. Omezování svobody projevu může totiž velmi snadno sklouznout k cenzuře a naši společnost posunout o desítky let nazpět v historii. Proto je každý případ omezení svobody projevu třeba velmi pečlivě a individuálně posuzovat. Přesně tak se tomu děje i při posuzování odstraněného obsahu a blokování účtů na sociálních sítích, případně při udělování trestů za obsah publikovaný na sociálních sítích. Asi nejvíce zasaženi omezeními obsahu a potrestáni přímo sociálními sítěmi bývají politici, zahraniční i ti čeští:
V lednu letošního roku byl trvale zablokován twitterový účet bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Důvodem blokace bylo schvalování a násilí. Dotčenými příspěvky, na základě kterých byl účet zablokován, byly příspěvky ze dne 8. ledna: „The 75,000,000 great American Patriots who voted for me, AMERICA FIRST, and MAKE AMERICA GREAT AGAIN, will have a GIANT VOICE long into the future. They will not be disrespected or treated unfairly in any way, shape or form!!!“ a „To all of those who have asked, I will not be going to the Inauguration on January 20th.“ Samy o sobě by tyto příspěvky podmínky používání služby Twitteru neporušovaly a pravděpodobně by byly zachovány, bylo ale nutné je posoudit v kontextu aktuální politické situace ve Spojených státech. Tyto příspěvky byly publikovány dva dny po masivních protestech po prezidentských volbách v USA a s nimi spojeným útokem na sídlo amerického Parlamentu. V duchu těchto událostí se příspěvky Donalda Trumpa jevily jako agresivní a schvalující proběhlé násilnosti. Z toho důvodu byl jeho twitterový účet s odkazem na twitterové Zásady komunity zablokován[6].
Facebookový profil českého politika a předsedy uskupení VOLNÝ blok Lubomíra Volného byl zablokován dne 10. června tohoto roku. Důvodem pro jeho zrušení bylo porušování Zásad komunity šířením nenávistného obsahu a dezinformací, například v souvislosti s epidemií koronaviru. Poslanec volný zablokování profilu označil za cenzuru, v tom ho podpořilo i hnutí Trikolóra. Lubomír Volný se rovněž snažil založit profil nový, to mu ale nebylo umožněno, neboť Podmínky používání služby neumožňují zřízení účtu osobě, která dříve porušila smluvní podmínky nebo zásady společnosti Facebook. Právě neumožnění znovuzřízení účtu zablokované osobě je často kritizovaným pravidlem, ačkoli z pohledu účelu má svoji logiku. Není totiž možné, aby se „pachatel“ napravil a pokračoval v působení na sociální síti již podle smluvních podmínek a pravidel.
V roce 2017 se jedním z témat českých médií stal facebookový komentář u fotografie žáků první třídy teplické ZŠ Plynárenská. K fotce třídy, jejíž velkou část tvoří žáci různých etnických skupin, především Romů a Arabů, přidal muž komentář ve znění: „Ještě že jsou ze ZŠ Plynárenská. Řešení se přímo nabízí. Neříkej že Tě to nenapadlo !!!“ Tím dle názoru soudu narážel na události holocaustu. Spolu s tímto incidentem soud následně řešil i jeho propagaci nacismu ve formě sdílení obsahu s vyobrazením nacistickým symbolů či vysoce postavených členů fašistického režimu za druhé světové války. Okresní soud v Teplicích za tyto dva činy muži vyměřil úhrnný trest odnětí svobody na šestnáct měsíců s podmíněným odkladem na tři roky. Odsouzený se proti tomuto rozsudku odvolal, krajský soud však výrok okresního soudu potvrdil. Na tomto případu je vidět, že soudy již přihlíží k projevu na sociálních sítích podobně, jako k jiným formám projevu, a je tedy třeba jej patřičně regulovat.
Sociální sítě se za poslední desetiletí staly nedílnou součástí životů nás všech, a stejně jako pro každý společenský jev, i pro ně musí být nastavena jasná pravidla. Nakonec, sociální sítě jsou jen jiným způsobem komunikace s ostatními, nikoli méně hodnotným. Proto je třeba, abychom pravidla pro každodenní život offline začali pomalu vztahovat i na naše životy ve virtuálním světě. Tento trend je vidět jak v neformální rovině postupné kultivace společenského dialogu a zlepšujícím se stylu komunikace na sociálních sítích, tak ve formální rovině postupného přijímání pravidel pro virtuální existenci – Podmínky používání, Zásady komunit i právní předpisy.
Photo by Glen Carrie on Unsplash.
[1] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?qid=1608117147218&uri=COM%3A2020%3A825%3AFIN
[2] https://www.facebook.com/terms.php
[3] https://www.facebook.com/communitystandards/
[4] https://oversightboard.com
[5] O právních aspektech reklamy na sociálních sítích více https://nealschaffer.com/advertising-laws-apply-social-media/
[6] Více viz https://blog.twitter.com/en_us/topics/company/2020/suspension
Jakub Novák pracoval v Cisek na pozici právního asistenta.
.svg){kind=icon}
.svg){kind=icon}
