#2 Smlouvy v IT: Cenové modely

20. 12. 2019
4 minuty čtení

Pokud jste někdy řešili jakoukoliv IT dodávku, možná jste narazili na nějaké problémy se smlouvou (anebo o nich zatím nevíte). Pochopitelně nejlepší je smlouvu vyřešit s Vaším právníkem, ale klienti často neví, na co se jej vlastně mají zeptat? V tomto seriálu Vás naučím na co se ptát druhé strany a svého právníka, abyste obdrželi lepší výsledky.

V případě dodávky služeb nebo nákupu licence je nutné vyřešit cenový model transakce.

Cenové modely

Kolik existuje SW produktů a společností, tolik existuje cenových modelů. Níže popíšu několik základních modelů, od kterých se můžete na začátku Vašich jednání odrazit.

Služby

Dodávkou služeb v IT smlouvách může být například vývoj softwarového díla nebo jeho následná podpora a údržba (tzv. support & maintenance). Klasickými cenovými modely jsou:

  • FTFP- zkratka pro anglické „fixed time, fixed price“. Za předem sjednanou fixní cenu bude ve sjednaném čase dodáno přesně specifikované řešení.
  • Time & Material- výsledná cena se odvíjí od času vynaloženého poskytováním služeb a od skutečných nákladů. Tento model je obvyklý pro služby a řešení, kde na začátku nelze určit jejich rozsah (třeba proto, že sám objednatel to neví).

Občas narazím na smlouvu, kde je sice sjednán režim FTFP, ale pak se dále píše, že cena je ve skutečnosti určena pouhým odhadem a někdo, typicky dodavatel, s ní může hýbat nahoru nebo dolů - tohle si pohlídejte.

V případě modelů Time & Material doporučuji oběma stranám transakce sjednat systém průběžného reportingu, aby objednatel na konci zúčtovacího období nebyl překvapen a dodavatel nemusel svoji práci složitě obhajovat. Transparence využitého času a nákladů pomáhá zdravému smluvnímu vztahu.

V poslední době se často skloňuje agilní vývoj software. Ten je ve své čisté formě vždy poskytován v režimu Time & Material. Přesto se setkávám převážně s objednateli, kteří chtějí vyvíjet dílo agilně a zároveň vyžadují cenové stropy jako v režimu FTFP. Ačkoliv si dovedu představit nějaký složitý hybridní model s dobře popsanou smluvní konstrukcí, který to umožní, obecně mi takový požadavek připadá nesmyslný.

Licence

Licence je oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví k dílu. Licence Vás zjednodušeně opravňuje nějaké dílo užívat, dokud licence trvá. Když se bavíme o smlouvách v IT, dílem myslíme většinou software.

Cena licence se obvykle odvíjí od několika základních parametrů:

  1. na jakém území je nabyvatel oprávněn dotčený software používat,
  2. po jakou dobu licence trvá,
  3. jestli se licence poskytuje jako výhradní nebo nevýhradní,
  4. v jakém rozsahu se licence uděluje.

Pokud jde o bod 4, rozsah licence může být vázán například na počet uživatelů, koncových stanic, serverů, procesorů, procesorových jader, provedených operací, využití úložiště dat apod. Vyřešte s Vaším obchodním partnerem to, jak bude rozsah ovlivňovat cenu.

Když působíte v organizaci, kde může dojít ke zvýšení nebo snížení Vaší potřeby licenčního rozsahu (například z důvodu náboru nebo propuštění zaměstnanců u rozsahu vázaného na uživatele), je nutné dopředu ve smlouvě upravit možnost snižování nebo zvyšování rozsahu, a jaký to bude mít vliv na cenu. Vyřešíte tím na začátku smluvního vztahu problém, který se později zpravidla řeší obtížně.

V dalším díle se budu zabývat zárukami a odpovědností za softwarové dílo.

(Úvodní obrázek je od Creditscoregeek - https://www.creditscoregeek.com/.)


Autor článku:
Mgr. Jiří Císek

Mgr. Jiří Císek je zakládajícím a řídícím partnerem advokátní kanceláře. Profesně se věnuje hlavně právu informačních technologií a ochraně duševního vlastnictví. V roce 2018 se stal Českým inovativním právníkem roku. V roce 2023 se stal doporučovaným odborníkem v oblasti autorského práva mezinárodního žebříčku IP STARS a o rok později v oblasti ochranných známek žebříčku World Trademark Review.